Bolest ve slovech

25. října 2014 v 22:37 | Ante |  Big Bang


"Neviděl někdo Jiyonga?" zeptal se zmatený Seunghyun a rozhlédl se po místnosti - po dlouhé době měli s Jiyongem focení a po té, co se rozdělilo focení do více místností, neviděl ho za celý den ani jednou.

Viděli se jen málokdy - stejně tak i s ostatními členy skupiny - všichni vedli svoji kariéru svou cestou a jen málokdy s viděli, nebo měli šanci někde účinkovat. Většinou to bylo jednou - dvakrát do měsíce - a pokud to bylo na více dní, dalo se to téměř považovat za zázrak.

"Byl někde vzadu" odpověděl klidně jeden z fotografů a ukázal k místnostem v zadní části bytu, kde fotili. Seunghyun jen pokývl a hned zmizel v chodbě. Postupně se zaklepáním a pozdravem otevřel tři místnosti. Když však zaklepal na čtvrtou, bylo ticho. Nejistě otevřel a ten pohled jej snad i docela zaskočil.

Jiyong ležel na posteli na zádech s hlavou ke straně. Jednu ruku měl na hrudníku a druhou nad hlavou. Na sobě černé úplné džínsy, bílou košili s rukávy k lokti a na břiše přehozený černý chuchvalce kožešiny, který zřejmě ještě před několika desítkami minut sloužil jako rekvizita k focení.

Rty měl lehce pootevřené a ve tváři klidný spící výraz - musel být hodně vyčerpaný, když usnul tady. Seunghyun si jen tiše povzdechl, zavřel dveře a přešel k posteli. Sedl si do křesla vedle čela postele a sledoval svého spícího leadra. Jen se pousmál a lehce s ním zatřásl - spal však tvrdě. Sám pro sebe se pousmál a pohodlně usadil do polstrovaného křesla s vybledlým oříškově-vanilkovým vzorem. Klidně jej sledoval pár chvil, než promluvil.

"Když jsme byli na jednom z rozhovorů, přiznal jsi, že jsi chodil na balet, pamatuješ? Tehdy unikli nějaké fotky, když jsi byl dítě a měl jsi růžové punčocháče - nechtěl jsi s námi vůbec mluvit a pak ses i rozbrečel, jak sis připadal trapně...jednou, když jsme byli malí, viděl jsem tě tak - celej následující měsíc, kdykoliv jsi mě viděl, jsi do mě mlátil, kdykoliv jsem se o tom před někým zmínil...za to bych se chtěl upřímně omluvit - v té době mi to přišlo vtipné a nevěděl jsem, jak na tom ve skutečnosti jsi..." řekl Seunghyun sledujíc jejich leadra.

V tu chvíli měl jakousi potřebu - prostě se lehce přisunul a jednou rukou vzal tu jeho - tenhle fyzický kontakt mu chyběl. Oni dva se ze skupiny zdáli nejdéle - především z toho důvodu, že bydleli jako dítě blízko u sebe a byli velmi dobrými přáteli již od dětství.

"Nebo když jsme natáčeli společně tu parodii - ta líbající scéna - podařilo se to až na šestý pocit - ty jsi se vždycky rozesmál. A navíc ti museli dát čepici, jelikož ti rudly uši nervozitou - a víš, že v těch šatech sekretářky jsi nebyl zrovna k zahození?" zasmál se Seunghyun a políbil jej na hřbet ruky s lehkou úklonou v sedu "Ne, za to se raději také omlouvám - ale vážně, vypadal jsi komicky a roztomile" řekl tiše a zapřel se o opěrku. Jen klidně sledoval jeho spící tvář chvíli beze slov.

"Pamatuješ si ty doby, když jsme natáčeli poslední díl show? Vzbudili nás písní 'Look at me' - ty jsi vyšel z domu jako první, abychom se vyfotili a pak jsi se vrátil, svalil se na postel a během minuty jsi prostě spal" zasmál se tiše Seunghyun "A za celou dobu jsi ani pořádně neotevřel oči - spíš vůbec - byl jsi jako dítě, co nechce vstávat. Opravdu jsem to chápal - komu by se chtělo hned po probuzení ven do zimy a sněhu? Daesunga si dokonce vyděsil" vyslovil a sotva v sobě potlačil smích a rukama si pohrával s tou jeho.

"Víš jak jsi si těsně před koncertem zranil nohu? Bylo mi líto, že jsem tam nebyl - jenom Daesung a Taeyang - doufám, že ti byli dostatečnou oporou...bylo mi líto, že jsem nemohl přijít, ale zvládl jsi to skvěle - celý koncert" řekl poslední slova téměř šeptem - mrzelo jej, že tam nemohl být a svému příteli v těchto těžkých časech.

"Tehdy, v době, kdy jsi měl tahanice s drogama - nikdy jsem nechápal, proč jsi to vlastně udělal...tak nějak mě to - mrzelo mě to. V té době si hodně brečel a řekl nám to až později - prosč jsi neřekl o pomoc dřív? Vždyť víš...jsem tu pro tebe..." zašeptal Seunghyun a pevně mu stiskl ruku. Cítil jak jej pálí oči a tlak v hlavě začíná pomalu nabývat na síle.

Tvář sklonil k zemi a ruku položil zpět vedle spícího Jiyonga. Tvář si schoval do dlaní a ukazováčky si promnul spánky ve snaze zmírnit tlak v hlavě a zabránit těm dlouho skrývaným slzám, aby se drali na povrch. Cítil škubání, které mu projíždělo tělem a rychle si otřel jednu zbloudilou slzu.

Nesnášel tyhle situace - obecně nenáviděl, když brečí - vždy to považoval za projev slabost a tu si nikdy nechtěl přiznat. Dýchal ztěžka a snažil se alespoň trochu uklidnit svůj dech - už ani jedninou slzu nenechal uniknout.

"Když jsi si zranil ruku, nikdo mi to neřekl..." ozvalo se najednou od postele a Seunghyun zvedl pohled "dozvěděl jsem se to až další den na twittru...proč jsi nezavolal, proč mi sakra nikdo nic neřekl...!?" řekl Jiyong a rukou si překryl oči a přidušeně vydechl.

"Byl jsi v té době ve stresu, manažer řekl, že ti to řekne později, že to není nutné hrotit" vydechl Seunghyun a omluvně k němu pohlédl.

"Myslíš si, že to pomohlo? U jednoho rozhovoru mi vyklouzlo to, že možná nebudu zpívat pořád - víš, co všechno potom bylo za problémy...?" hlesl Jiyong. Seunghyun jej sledoval se skousnutým rtem. Jako leader. Jako G-dragon byl vždy pod velkým tlakem a jedno jediné slovo jej mohlo srazit na kolena.

Seunghyun jej popadl za pas a stáhl si jej do křesla k sobě. Pevně jej k sobě natiskl a položil si bradu na jeho rameno.

"Omlouvám se, Jiyongu..." zašeptal omluvně a upevnil obětí. Jiyong se nejprve zdál zaskočen, ale nechal se. Vše pro něj bylo tak těžké - neměl nikoho, kdo by se o něj staral, byl sám.

Ale teď?

Měl tu jednoho z lidí, kterých si vážil nejvíc na světě.

"Děkuju ti..."zašeptal Seunghyun.

"Za co?" zeptal se Jiyong tiše.

"Že jsi tu vždy pro mě...jako přítel..." odvětil Seunghyun - odpovědí mu byl pouze zoufalý vzlyk. Ano přátelé - nejlepší přátelé - ale nikdy nic víc.

Tohle tajemství Jiyonga vždy bolelo.

V poslední době však víc, než kdy dřív.

Ach ano, ta neopětovaná láska, drahý Seunghyune.

To ty jsi její obětí.

Tehdy, teď i příště.

Navždy bude polapen v tvých spárech.

Nikdy neudělá to, co doopravdy chce.

Nikdy nesloží píseň, která by řekla to, co opravdu cítí.

Tohle je divadlo a my herci.

Hraješ špatně?

Tvá role se změní, než tě někdo konečně vyšachuje ze hry.

A tento čas je občas blíž, než se zdá...


***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama