Hřích z lásky || Blossom tears - 린 (LYn), 레오 (LEO of VIXX)

25. října 2014 v 22:04 | Ante |  Podle videa





Vždy jí miloval a chtěl jí dát vše, co měl. Snažil se dlouho, potěšit ji, ale ona mu říkala, že víc než jeho lásku nechce. On chtěl jí věřit, avšak nemohl. Nejistota, strach ho hnali kupředu.

V té době šil jí šaty, ale ona odmítala si je vzít - proč? Prý jsou moc krásné - ne pro ni, prý se nehodí.

Chtěl jí dát šaty, jenž přijala by s radostí - dny i noci návrhy kreslil a snažil se jí vystihnou. Měl její esenci v lahvičce ukrytou, aby vůni její přenesl do šatů - její úsměv na fotce, aby štěstí v šatech bylo též, ale její srdce stále říkalo ne - nehodí se pro mne.

Kreslil - znovu a znovu - jako blázen, jenž chce říct své pocity na cáru papíru. Byl bláznem? Již dlouho ano. Prášky bral již dobu jistou, kávu pil snad každým dnem. Nemohl spát...ne dokud jeho plán nebude zhotoven...

Tak krásné byly šaty, bílé jako labutí perutě, ale ona řekla ne - já nejsem čistá, ani krásná, pořád něco chybí zde. Byl zmaten - nevěděl jak dál, co chybí snad...? Její srdce jen...

Utěšovala jej, líbala a objímala - děkovala za vše, co jí dal, avšak pořád ne to, co chtěl jí dát - dokud jí nedá to, nebude spokojen.

Leželi v posteli, on sledoval její křivky - co slušelo by jí? Ach ano - ty bílé šaty...Jen natáhl k ní ruku, ale ucukl, když k němu pohlédla. Vzala jemu ruku a na tvář si ji položila - on vytrhl se jí - snad ze zlosti? Ano...jeho láska nebyla zpečetěna, on stále nedokončil dar pro ni.

Ona nechtěla tam zůstat, on bláznem se stal a tak si vzala věci a odešla - když on to zjistil ráno, všechno kolem něj létalo, jako v divokém výru. Když pohlédl ke dveřím, stála tam - tak nádherná. Odvedl jí ke koupelně, řekl - mám pro tebe dar, jen počkej, donesu ho a úsměv jí opětoval.

Byla ráda - dárek? To ty šaty dokončil? Pak ozvala se rána a ona padla k zemi. Stál nad ní s nožem, usmíval se - říkal 'teď už budeš má a navždy nádherná'. On položil jí do vany mezi krystalky ledu, svlékl ji a vyřízl jí srdce - to jenž jeho dílu chybělo.

Sledoval jí dlouho - tak nádherná, byla už jeho. Tiskl si její ruku ke své tváři - ten dotek ledový, avšak tak dokonalý - políbil jí na dlaň, teď bude jenom jeho už navždy.

Schoval ho k esenci její a nenechal ani kapku krve její vniveč. Každičkou sesbíral. Oblékl jí do nádherných šatů, byla krásná, přímo nádherná - on vystavil si ji v pokoji a sledoval ji. Ona rudá - jedinečná krvavá rudá šatům dodala, co chybělo jim - teď už byla jeho, jenom jeho.

Po několika dnech se dveře bytu jeho rozrazili - zatkli ho a ptali se ho na otázky - on odpověděl, protože ji miluju a v tu chvíli ji miloval tak, jak jen někdo může být milován...

***

Už uběhl týden od oné události a on vysel na provaze vedoucím ze stropu - lidé řekli, že byl blázen, proto se zabil. Ale pravda byla jiná, on se nezabil jako blázen - ale jako milovník, co se svou láskou chtěl být navždy. Chtěl navždy milovat...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama