Karkulka || Kapitola čtvrtá

25. října 2014 v 19:52 | Ante |  Karkulka


Kyrie klidně procházel městem. Po většině vývěsních cedulí byly rozvěšené nabídky za dopadení nějakého divokého. On sám mohl jednoho přivést a dost si vydělat, ale pokušení ho přemohlo. Ono stvoření chtěl mít pro sebe. Neměl ani sebemenší důvod ho někomu dávat. Přece jenom pravidlo "Kdo to první najde, toho to je" bylo vždy jeho oblíbeným. Nehodlal však onoho chlapce zneužít k nějaké práci. Chtěl ho sám pro sebe. Chtěl vědět cokoliv, co by pověděl a držet ho jako motýla s ulomeným křídlem v klícce.

Nikdy sám od sebe nečekal takové myšlenky, ale ono pokušení, jež skýtaly myšlenky na onoho chlapce, byly neodolatelné. Až ho příště uvidí, neuteče mu…

***

Scare seděl na jednom stromu u města. Jak už zjistil, jeho plášť byl hlavní pomůckou pro lovce, kteří ho hledali. Složil si ho tedy a schoval na záda pod košili tak, aby nevypadl. Jen váhavě seskočil ze stromu a připlížil se k městu. Sledoval lidi, co se vybavovali, děti co si hráli. Všechno pro něj bylo tak neznámé. Tiše prošel do města, nijak na sebe neupozorňoval. Překvapilo ho, jak lehké bylo dostat se do města.
Procházel uličkami a nakonec se odvážil o na trh. Všechno jídlo co tam viděl, pro něj vypadalo tak lahodně, a tak si u jednoho stánku vzal jablko a ukouslo. Jak dlouho neochutnal něco tak sladkého. Avšak netušil, že i tohle praobyčejné jablko má svou cenu.

"Hej kluku, zaplať" ozval se před ním muž. Beze slova vzhlédl a cukl sebou. Muž byl vysoký, měl široká svalnatá ramena a tmavou pleť "zaplať za to" zopakoval. Scare ucouvl. Nechápal ten pojem.

"Zaplať?" řekl jaksi nechápavě a hleděl k muži, který ho popadl za zápěstí. Snažil se vykroutit, ale muž byl rozhodně silnější. Zpoza košile mu vyklouzl rudý plášť. Několik lidí okolo oněmělo a stejně tak i prodejce jablek. Scare toho využil, popadl plášť a rozběhl se zpět k uličce. Za ním se rozléhal onen zběsilý křik muže - bylo to jasné, poznali ho.

Rychlý běh, na který si za tu dobu co žil v lese zvykl, mu byl rozhodně ku pomoci. Po chvíli běhu ani nevěděl, kde vlastně je. Ulička, v níž se ocitl, byla téměř prázdná, až na několik košů. Když koukl nad sebe, jestli ho někdo nějakou náhodou nesleduje, zjistil, že nad jeho hlavou visí na prádelních šňůrách desítky kusů barevných látek. Po cestě si také povšiml různých kanystrů a mís s barevnou vodou. Nebylo pochyb - dostal se do textilní čtvrti.

Už neslyšel křik lidí ani kroky toho hromotluka, ale radši uposlechl svůj stále přetrvávající špatný pocit a schoval se za koš, který pro něj byl v tu chvíli jediným možným úkrytem. Seděl tam několik desítek minut - ale čas pro něj nebyl podstatný, hlavní bylo, že ho nikdo nesmí najít.

Pohybu a za svými zády si ani nepovšimnul, až palčivá bolest na hrudi ho probudila. Automaticky rukou zajel ke kudle - během chvíle byl však jeho pohyb omezen smyčkou, kterou mu dotyčný svázal ruce. Pokusy o vyproštění rukou však byly marné.

"Klid, nebo si ublížíš" ozval se hlas za ním. Ani v sebemenším nezněl přátelsky. Hluboký mužský hlas, který však nebyl nějak hrubý. Ani nevěděl proč - rovnou se uklidnil. Vážně svěřil svůj život osobě, kterou ještě ani neviděl, nebo snad v ráně na jeho hrudníku byla nějaká omamná látka?

Jen neklidně otočil hlavu k neznámému. Ten pohled ho však překvapil více, než očekával. Muž měl tělo skryté pláštěm. Jeho oči by se dali přisoudit k očím kočkovité šelmy - jako by prozařovali šero, jež vládlo v uličce. Jasně sněhově bílé prameny vlasů mu lezly zpoza kápě. Ústa mu krylo něco podobného šátku, černé barvy - stejně jako plášť.

Ten vzhled Scareho děsil, překvapoval, ale také nějakým způsobem uklidňoval stejně jako jeho hlas. Všechno co v tu chvíli nemohl pochopit, ho stále víc mátlo. Muž odtáhl plášť a schoval jej pod něj. Scare uvažoval o útěku, ale po tom, co viděl množství střelných i klasických zbraní kolem jeho pasu, byl ujištěn, že by moc dlouho stejně neutíkal.

***

Scare ucítil až dopad na tvrdou zem, která byla pokrytá tmavými dlaždicemi s nějakými podivnými rytinami, které zřejmě ani nedávaly žádný smysl. Vzhlédnul, až když uslyšel klepnutí dveří a zacvaknutí zámku. Nebyl si jistý, kde přesně je. V místnosti bylo pouze jediné vysoko vyzdvižené okno. Nevěděl, jak dlouho šli. Hodinu? Nebo snad víc?

Nezmohl se ani na jediné slovo. Během cesty mu muž sebral jeho jedinou zbraň, kterou získal od toho kluka, kterého našel v lese - přece jen si zasloužil něco za jeho záchranu.

Dál maloval pohledem místnost. Podle toho, co po cestě postřehl, se dostali dál od města. Možná i do lesa. Pokoj mu však nijak nenapovídal, kde se ocitl. Tělo se mu třáslo - nesnášel tu bezmoc, která se mu bez zbraní naskytla.

"Vstaň" zavelel muž. Scare se snad bez zaváhání zvedl. Sám byl překvapený oddaností k onomu muži. Ucítil, jak jeho pouta povolily a ulehly do prachu, jež pokrýval na zemi. Pohled mu utkvěl znovu na muži, který si stahoval své maskování.

Scare ho beze slova sledoval. Muž měl prameny bílých vlasů porůznu zastřihnuté. Jeho tvář byla zcela klidná, bez jediného náznaku čehokoliv. Světle nebesky modrá košile má rukávy zastřižené u loktů. Černé kalhoty, které k nohavicím postupují ve světlejší, byli dlouhé až ke kotníkům.

Scare si až po několika minutách uvědomí, na kolik jeho tělo ovládá třes. Rukama si obejmul ramena a odvrátil od muže pohled. Až trhnutí ho donutilo opět kouknout na muže, který ho táhl k druhým dveřím v pokoji. Další klapnutí - otevření. Pod nohama ucítí pevné hladké dlaždice. Zmateně koukne po bíle vymalované místnosti.

Během chvíle měl holý hrudník. Zmateně kouknul k muži, který sjel jeho poraněný hrudník pohledem. Popadl jej za zápěstí a s trhnutím se ocitl na posteli. Další trhnutí - ocitne se nahý ležíc na posteli.

Muž jen klidně sleduje klepající se malé nahé tělo pod sebou. Zápěstí, které mu drží, pustí a převalí jej z boku na záda. Scare jen zděšeně sleduje muže nad sebou.

"Naraki" řekne muž, což Scareho zmátne. Je to snad jeho jméno? Nebo si myslí o něm, že se tak jmenuje? Tázat se však neodvážil a semkl víčka. Muž - teď už spíše Naraki, mu rukou sjel přes bok. Odpovědí mu byl pouze rozechvělý nádech.

Scare se pokoušel jakkoliv schoulit - avšak marně. Ruka mu putovala přes zraněný hrudník. Cukl sebou, když onen studený dotyk ucítil na krku, o to víc, když se mu něco otřelo o rty. Překvapeně otevřel oči, které se střetli s Narakiho. Byli blízko - příliš. Pokus o vytrhnutí ze Scareho strany byl samozřejmě k ničemu. Ruka mu sevřela čelist. Automaticky otevřel ústa, která se během chvíle spojila v polibek. Druhá ruka sjela níž. Opět zavřel oči a zabušil Narakimu do zad - bylo jasné, že ho neuposlechne, i kdyby prosil sebevíc.

Polibek utiší výkřik, jež se skoro vydral na povrch, když do něj vnikl. Neskutečná bolest, která ovládla Scareho tělo s ním téměř zmítala. Rukama semknul Narakiho ramena a zaťal do nich nehty. Během chvíle v sobě ucítí pomalu zrychlující pohyby. Bolestně se prohne a vykřikne. Jeho slzy, jež se dlouho nevydaly světu, se mu teď hrnuli z očí v pramíncích a vlhčili tváře. Několik minut Naraki pokračoval, než ho zaplnil. V té chvíli už Scare nebyl díky bolesti dávno při vědomí.

Zabalil jej do deky a zvedl do náruče po tom, co se oblékl. Vešel do stájí a vylezl s ním na koně. Když projížděl po okraji města, snad každý na něj hleděl. Ale nikdo nevěděl, koho skrýval pod pláštěm. Dojel hlouběji do lesa mezi malé stromky, které se teprve lehce zelenaly a položil Scareho na houští.

"Udělal jsem ti službu. Byl to obchod - jediné co máš udělat, musíš přežít…" řekl chladně a hodil přes něj rudý plášť. S těmito slovy, která zůstala vyset ve vzduchu, ponechal malé, zraněné a křehké tělo na pospas nebezpečí…


***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama