Karkulka || Kapitola devátá

25. října 2014 v 20:16 | Ante |  Karkulka


Vrátil se až k večeru, když krvavé červánky zdobily nebe, jako by někdo upustil sklenku s vínem a to se rozlilo po prostěradle. Výrazná, vášnivá a přesto děsivá výstraha toho, co se teprve chystá.

V přízemí nebylo tak rušno, jak by se v tuto hodinu dalo čekat. Množství návštěvníků bylo průměrné - snad i trochu nadprůměrné, ale všichni se bavili polohlasně, takže se hospodou rozléhal pouhý šum. Klidným krokem prošel až k lesklému pultu z kaštanového dřeva, kde seděla jeho matka, která zašívala zrovna natržené kalhoty krémového cappuccino odstínu.

Ruce se jí třásly, stejně jako celé tělo - ne snad zimou, ale kvůli něčemu jinému. Jen poklepal prsty na bar. Téměř ihned k němu pozvedla pohled - její levá tvář měla rudou barvu až lehce nafialovělou, smíchanou s lehce zelenou, jako borůvka, co začíná dozrávat. Na tvářích měla viditelné cestičky od slz, oční víčka měla rozdrážděná do světle červena.

"Mami?" hlesl jaksi nejistě a sjel jí dlaní po rameni natažený přes bar, aby k ní dosáhl. "Stalo se něco?" řekl tišeji, i když z jejího výrazu hned věděl, že něco, až to bylo cokoliv, se stalo. Sklopila pohled a mlčela, byl slyšet pouze její těžký dech.

"Byl to Grehe" ozval se od jednoho stolu slabší mužský hlas, kte kterému se Kyrie snad okamžitě otočil a spatřil jednoho z horníků, kteří pracovali nedaleko. Byl celý od hlíny a špíny, skrze kterou byli vidět hlavně jeho jasně zelené oči a decentně umytý obličej, aby se neřeklo.

"Proč by to táta-" vyslovil sotva Kyrie, když ho přerušilo prásknutí do stolu za ním.

"Není to tvůj otec!" vyjekla matka, která nyní již stála a on k ní zmateně pohlédl. Byla podivně nahrbená a ve tváři výraz, který se mu do teď ani jednou nepodařilo vidět. Čelist měla pevně semknutou, jako by chtěla zuby drtit železný plát. Čelo měla celé nakrabacené. Oční víčka ponechávala jenom malou škvírku, přes kterou k němu upírala zelené duhovky, které připomínali tmavé močály za chladných večerů, kdy stahovaly poutníky, kteří nevědíce vstopili do něj pod hladinu a nechávali je trpět i desítky hodin.

"Neblázni, vy jste se snad po-" stihl sotva vyslovit Kyrie, když jej matka přerušila.

"Bože, to jsi tak hloupý!? To sis toho nevšiml? Za celou tu dobu? Ani jednou?" řekla a rukama se zapřela o bar. Zaraženě ji sledoval chvíli neschopen slova. Chtěl něco říct, ale nevěděl co. Celá hospoda na ně upřeně zírala. Všechny oči sledovali každý jejich pohyb. Každičké vrznutí i prachobyčejný oddech se odrážel v tichu, jako řev lva ze vzdálenosti jednoho metru, který by trhal ušní bubínky.

"Byl jsi ještě batole - malinký živý, zdravý a úžasný dítě! Ale samozřejmě ne můj, ale mé sestry" řekla pohoršeně, přičemž sebou Kyrie znatelně cukl. Celou hospodou se ozval šepot. "A já? Nikdy jsem nemohla donosit živé dítě..." řekla a přejela si prstem po spodním do krve rozkousaném rtu.

"K čemu je žena, která nedonosí dítě? - to říkali. Pořád dokola. Žádný muž nechtěl ženu, co by mu neporodila zdravé a živé dítě..." povzdechla si a sjela pohledem k bezmocnému Kyriemu. "Když něco nejde jednou cestou, je tu i ta druhá" zasmála se s podivným tajemným nádechem v hlase.

"Byla tak nadšená, takové sladké dítě...jednou její manžel odjel do města - a my jsme se pohádali. Byla zdrcená. Vypadala tak smutně, zrazeně. Skoro mi jí bylo líto" ušklíbla se lhostejně a založila ruce. "Ale vždycky dřív chtěla, abych se o tebe starala...neudělala si na tebe ani celou hodinu volného času! Vůbec nevěděla, jak vzácný můžeš být...brala tě spíš jako špinavý hadr - kdykoliv neměla čas, hlídala jsem tě já - klidně dny - nebo i celý týden!" řekla již rozechvělým hlasem a ustoupila o krok.

"Postupem měsíce po tom co ses narodil, jsem tě měla víc a víc. Jako by tě nechtěla...Během hádky tě prostě odložila na židli, nehledě na nic co by se mohlo stát!" řekla se vší zoufalostí v hlase. "Ale ani si neuvědomila, že nechala otevřeno. Během hádky se naštvala pod tíhou slov natolik, že popadla nůž a prostě mě bodla. Jako by bodla do chcíplé slepice..." řekla přičemž se jí oči plnili potlačovanými slzami.

"V té době to byl další pokus o těhotenství - a ona zmařila i ten pokus...doktor říkal, že byla naděje na živé dítě. Ale ona ho zmařila..." řekla přidušeně "Rozbrečel ses, le ona to ignorovala. Ani se na tebe nepodívala...byl tam vlk - s hustou šedivou srstí. Žebra jsem mu viděla i ze vzdálenosti několika metrů. Sledoval tebe - lehká kořist. Nemohl ses bránit..." dořekla slabě a jednou rukou se zapřela o zeď za sebou.

"Vzala jsem jí nůž a prostě ho zabodla. Bylo mi jedno co bude se mnou, byl jsi jako vlastní dítě. Milovala jsem tě víc než svého nastávajícího...to umírající zvíře se i tak bránilo. Ale když jsem se podívala na ni...moje milovaná sestra tam jen stála a dívala se! Bála se toho vlka víc, než aby se bála o vlastní dítě..." řekla a v pěsti si sevřela přívěšek svého náhrdelníku.

"Držela jsem tě u sebe a snažila se tě utěšit, když si se rozplakal - a ona? Kontrolovala, zda ještě ten vlk žije...nemohla jsem tě tam nechat, a tak jsem tě odnesla a všem ve městě řekla, že se mě pokusila zabít. Později jsem i nahrála, že jsem porodila zdravé dítě. A nikdo krom ní to nevěděl..." řekla s podivným úsměvem na rtech - takovým mrazivým a nepříjemným na pohled. V kombinací s jejím agresivním výrazem vypadala jako vlk - agresivní, vyhladovělý.

Kyrie ji nejistě sledoval a o krok ustoupil. V hlavě mu hučelo a v na hrudi cítil jakýsi podivný tlak, jako by ho někdo chtěl rozdrtit pod obrovskou těžkou konstrukcí. Nadechl se jen ztěžka - lapavě. Krk ho zevnitř pálil. V tu chvíli by se zřejmě někdo jiný nervově zhroutil, rozbrečel, nebo toužil po tom, aby osoba před ním zemřela. Ale ani jedna z těchto možností nebyla pravdou.

"Ona odešla do lesa, zpět k sobě domů a starala se o jiné děti. Ale za tebou nikdy - ani jedinkrát nepřišla...byla to vlčí matka...od té doby a navždy..." řekla s hořkým úsměvem na rtech a posadila se za bar v úrovni, kde ji nebylo vidět. Lidé v hospodě začali hned hlučet a náruživě diskutovat. Jako by se dívali na divadelní scénku.

Kyrie ucouvl o pár kroků - nevěděl zda něco říct, nebo spíše co říct. Těžce polkl a pohledem pročesal celou místnost - co hledal? Nevěděl - kam jít? Též ne. Během chvíle vyběhl do patra. Ty hlasy v hospodě, to o čem se bavili. Nemohl to vydržet. Dveře pokoje pro pacienty za ním bouchly. Zadýchaně pohled upřel k posteli a protrpěl si další šok. Byla...prázdná? Nebyl tu. Jediný člověk s kterým teď mohl mluvit tu nebyl. Zády se zapřel o dveře a sjel k zemi do sedu. Tělo se mu chvělo snad vyčerpáním a nad-mírou stresu.

Byl zmatený, nevěděl co udělat, nebo co si myslet. Nemohl promluvit otcem - teď už spíše strýčkem. Nechápal to. Celé ty roky. Teď už věděl, že není možnosti poznat svou mámu. Nežila. Dneškem započal jeho opravdový život.Jiný původ. Ten, který nikdo nesmí odhalit. Je synem vlčí matky...


***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama