Karkulka || Kapitola druhá

25. října 2014 v 19:25 | Ante |  Karkulka


Až praskání ohně ho probralo. Zamžoural před sebe na noční oblohu. Ležel s hlavou něčím podloženou. Zmateně si sedl a jeho bok zaprotestoval. Koukl k němu. Už neměl kabát - pouze rozepnutou košili, zpoza které koukal obvaz. Přes nohy mu ležela deka, kterou si zřejmě shrnul. Zmateným pohledem koukl okolo, než našel to, co hledal.

Postava, kterou ozařoval jasný plamen ohně, klidně seděla a očišťovala malou kudlu potřísněnou krví z ryby, která ležela u ohně. Povšiml si povědomého znaku na rukojeti. Ta je jeho - spíše byla. Jasně purpurové vlasy spadající do čela byly pocuchané a ušpiněné. Nevypadal jako muž - kdeže - spíše dítě. Jasné rudé oči ozařovaly barvu plamenů, jako by je mohli každou chvíli pohltit. V tu chvíli, kdy uviděl onu látku složenou za zády toho chlapce, pro něj bylo naprosto jasné, kdo tato osoba je.

Karkulka - tohle "Jméno" znal ve městě každý. Divoký, který zabíjel lovce. Dítě vlčí matky. Ten, jehož poznávaly podle jasně rudého pláště. Ten, který mstil svou bývalou rodinu. Ten kdo nevěděl kam utéct, stál přímo před ním. Klidný a dokonce ho i ošetřil! Kyrie byl zmaten. Přepadla ho kupa myšlenek. Chce si ho snad chlapec nechat na večeři? Ale to by ho neošetřoval. Jak hloupé má myšlenky. Ale pak je tu další otázka…proč ho ošetřil? Nic takového se nikdy nestalo.
Ucouvl rukou dozadu a zapřel se o zem. Ozvalo se zapraskání větviček, které okamžitě upoutalo pohled divokého. Kyrie se jen zmaten odsunul dál. Co mu udělá? Zabije ho snad?

"Nedoléčila se ti rána…měl bys ležet" řekl divoký tichým hláskem ke Kyriemu a schoval si zbraň k pasu. Přejel ho jen rychlým pohledem. "Pozoruješ mě jako ducha" podotkl divoký a zvedl se.

"N-ne já jen…ty jsi -?" Kyrie to ani nedoplní a jen na něj hledí. Neví, co má dělat on sám, natož co udělá divoký.

"Scare" odvětí a klidně ho sleduje. Divoký si zřejmě jeho otázku přeložil jaksi jinak. Kyrie ho chvíli sleduje jako dítě, které čeká, než se mám otočí, aby vzalo bonbóny ze stolu.

"Já jsem…Kyrie" odvětí a sleduje divokého. Půl hodiny ticha přeruší hlasité zakručení v žaludku, které zní, jako by požíral sám sebe. Scare ho jen přejede pohledem a podá mu klacík na kterém je opečená ryba.

"Vezmi si" řekne Scare a klidně ho sleduje stále tím nečitelným výrazem.

"Ne - nemusíš…je to tvoje kořist" řekne Kyrie - rozhodně ho nechtěl nijak naštvat a ani udělat cokoliv pro to, aby ho jen malinko podráždil. Jeho svíjející žaludek to však viděl jinak. Scare mu chytl zápěstí a vtiskl mu do ruky klacík s rybou.

"Sněz to - nechci poslouchat tvůj žaludek" řekne krátce a sedne si k němu.

***

Kyrie nervózně posedával a sledoval divokého, který mu jeho pohled už několik minut oplácel. Dalo by se to přirovnat k očnímu souboji, a však ne až tak úmyslnému. Střetnutí jejich pohledů bylo pouze náhodou, ale i přes to se nehodlal ani jeden vzdát - kdo ví proč.

Až zašustění z křoví je oba donutilo kouknout jinam. Scare do onoho místa hodil kámen. Houští se zachvělo, zapískalo a menší lasička se rázným krokem vydala ke Scaremu. Ten ji pouze přeměřil pohledem a poklepal na místo vedle sebe. Lasička uposlechla a ulehla na ono místo.

Když si všiml Kyrieho tázavého pohledu, jeho grimasa se nijak nezměnila. Ten klidný pohled jej děsil. Děti by neměli mít tenhle pohled plný nenávisti. Mají být nevinné, důvěřivé a hodné - čehož je on pravým opakem. To ho l takové dítě. Nikdy neviděl nikoho, kdo by tak prahl po pomstě, jako jeden z divokých. A nikdy ani neviděl nikoho tak osamoceného.

"Kde jsou…ostatní?" zeptá se a sleduje ho poněkud klidněji nežli před tím. Nevěděl si co myslet, což ho mátlo. Ani nevěděl, jak se tohle všechno semlelo.

"Ostatní?" řekl poněkud překvapeně Scare, který nechápal, o čem přesně mluví.

"No, myslel jsem…že vás je víc" řekl Kyrie a neklidně ho sledoval.

"Nás? Nevím, o čem mluvíš" řekl a zcela klidně mu pohled oplácel.

Zavládlo dlouhé ticho. Opět si jen oplácely pohled. Nakonec oba beze slova ulehli a nastala temná chladná noc…

***

Kyrie hledí oněměle na druhou stranu od uhaslého ohně. Scare klidně leží jako kotě v klubku - ještě spí. Jeho tvář není jako před tím. Spíše…klidná? Uvolněná? Vlasy měl spadlé do čela a rukama si k tělu tiskl svého mazlíčka. Byl to podivný pohled. Kdo by v tu chvíli uvěřil, že je sériový vrah?

Tiše se zvedl i přes to, že jeho bok protestoval. Pohledem ho stále sledoval a potichu se přiblížil k onomu malému nehybnému tělu. Jakoby ho v tu chvíli přepadlo pokušení, dotknout se toho malého stvoření. Klekl si k němu a natáhl toužebně ruku, kterou mu vlasy upravil za ucho. Prsty přejel po ledově chladné tváři, sledujíc cestu, kterou putovala jeho ruka. Jen se pro sebe pousmál. Zajímalo ho, kolik lidí se k němu přiblížilo tak blízko.

Tok jeho myšlenek však přerušil pohyb malého těla. Karmínové oči ho upřeně sledovaly rozespalým pohledem. Během chvíle se ocitl v lehu. Scare sedíc na něm, tiskl svou zbraň k jeho krku.

"To je mi vděčnost…" řekne chladně až Kyrieho zamrazilo. Cítil, jak se mu ostří jeho vlastní kudly zarývá do kůže.

"Nechtěl jsem…" řekl ztěžka, když ucítil pramínek krve stéct po jeho krku.

"Opravdu?" řekl Scare a dál ho sledoval.

"Ani nemám zbraň…" řekne a stisknu čelist. Odkloní hlavu na stranu, aby alespoň zvětšil vzdálenost mezi zbraní a svým krkem. Scare ho jen chvíli sledoval a rukama mu sjel po bocích, aby zkontroloval, zda je to pravda.

"Už se mě nedotýkej" zavrčel na něj Scare a přes záda si natáhl onen karmínově rudý plášť. Větvičky pod jeho botami zapraskaly, jak zmizel vstříc lesu. Kyrie si jen otřel prstem krev z krku a přejel si jím po rtech, na kterém se rozhostil široký úsměv.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sairen Sairen | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 17:36 | Reagovat

Oho... co jsem to našel? xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama