Karkulka || Kapitola sedmá

25. října 2014 v 20:13 | Ante |  Karkulka


V jednom z pokojů onoho sídla závěsy, jež sahaly, až k zemi nechávaly jen neparné množství světla vejít dovnitř. Jejich pobledlé vybarvení za ona léta a květinový složitý vzor dodával pokoji podivný nádech. Obnažené tělo ležící v posteli, která by se díky své velikosti dala označit za manželskou, se opět převalilo, když se ode dveří ozvalo zaklepání. Kostra postele natřená krémově bílou s neposkvrněným dokonale vypraným bělostným povlečením vypadala ještě více pohodlná, nežli by se mohlo zdát.

"Vstupte" odvětil mladý pán monotónním hlasem z postele a posadil se. Jeho pohled se upřel ke dveřím, které se mírně pootevřely.

"Vždycky se po ránu tváříš jako bys celou noc dřel" podotkl mezi dveřmi světlovlasý kluk - věkem byli s jeho pánem nastejno. "Opět ty sny?" zeptal se a zavřel za sebou dveře pokoje, nesouc stříbrný tác se zdobený rýhováním z jednoho nejdražších obchodů, který se ve městě dal najít.

"Vždycky jsou to jenom ty sny" povzdechl si mladý pán, když mladý chlapec odložil na lesklý dřevěný stolek tác a do stříbrně zdobeného porcelánu nalil čaj.

"Měl by ses uklidnit - hrabě tě dnes bere na zasedání. Nemám zájem o to, aby mne obvinil, že se o tebe starám špatně" řekne chlapec s lehkým úsměvem na rtech a podal mu šálek horkého zeleného čaje, do kterého dal ještě před chvílí půl plátku citrónu z jednoho z nespočtu stromů v zadní úrovni jejich zahrad.

"Jsi pod mojí ochranou, to přeci víš" řekne mladý pán a upije si trochu čaje "Ještě před několika lety jsem se staral já o tebe" hlesne a zahledí se na hladinu lahodně vonícího čaje.

"Časy se mění i způsoby - celý svět se mění a i mi s ním…" odvětí chlapec klidně a posadí se na okraj lože svého pána.

"Byl bych radši…kdyby se to všechno vrátilo" hlesl mladý pán a pozvedl zrak, když ucítil ruku na rameni.

"Není to tvá chyba - byl to slib, který jsem porušil já. A ty to víš. To já jsem ho měl chránit." hlesne chlapec a stiskne jeho rameno "Pamatuj - slíbil jsem to… ale porušil. Už je to několik let. Není jisté, jestli to může být on." Dodá tišeji a stáhne ruku.

"Naděje umírá jako poslední - kdysi jsi to sám říkával" odvětil mladý pán a odložil hrnek čaje.

"Před těmi lety…zachránil jsi mi život. Zato se ti nikdy neodvděčím dostatečně, můj pane" hlesne chlapec a rukou stiskl hedvábné prostěradlo postele. Pohledem sjel k dlážděné zemi pokryté honosnými zdobenými koberci.

"Vzpomeň si na to - slíbili jsme 'Bude-li to v našich silách'. Jsem vděčný za to, že jsi se mnou zůstal alespoň ty" řekne mladý pán a povzbudivě se na něj usměje.

"To jen díky tobě, jsi můj pán, Ranmaru" odvětí chlapec a vzhlédne ke svému pánovi, který se k němu pouze přikloní. Rukou mu pozvedne hlavu za bradu a vtiskne mu lehký, krátký a přesto sladký polibek, který chutná po kyselém citrónu a nasládlém krémovém aroma jahod. Jen krátké otření rtů o sebe, přesto uspokojivé a příjemné pro obě strany.

"Vždycky paseš po krémových dortících?" zeptá se pobaveně Ranmaru a palcem mu sjede po rtu.

"Není o čem mluvit - prozkoumávání kuchyně byl vždy můj nejoblíbenější koníček" pokrčí rameny chlapec. "A jak jsi věděl, že to byl zrovna dortík?" zeptá se chlapec jaksi zmateně.

"Donesl jsi mi taky jeden - je na stolku" řekne s lehkým úsměvem Ranmaru, když chlapec nervózně pohledem sjede ke stolku, na kterém ponechal stříbrný tác, na němž leží menší talíř. Menší dortík se sladkou vanilkovou příchutí a jahodou pěnou, vypadá neporušeně, ale když se Ranmaru lehce naklonil, povšiml si poraněného krému na boku. "A vypadá to, že ti chutná" ušklíbne se k němu.

"Jeden není nikdy dost" prohlásí chlapec s širokým úsměvem.

"Nezapomínej, jsi jenom můj. A já ti věřím" řekne Ranmaru a sjede mu jemně rukou po tváři výš. Věnuje mu opět ten lehký a přesto uklidňující úsměv "My ho najdeme Hameii" zašeptal jen jako zbožné přání.

***Malé soukromé lázně onoho rána***

Jejich pohledy byli chtivé, ale i nechápavé. Nevěděli ani z poloviny, co se mezi nimi právě stalo. Proč? Jak? Ten význam stále ne a ne vyplynout na mysli. Kyrieho pohled byl chvíli i jeho mysl a tělo si žádalo víc, ale tělo pod ním se celé rozechvělo jen, co rukou sjel od ramene k lokti.

Scare jen zaskučel a semknul víčka k sobě. Celé jeho tělo ovládl třas - jako by se náhle ochladilo. Před očima měl temno a jeho mysl pokryli vrstvičky vzpomínek, které se jedna za druhou vrstvili. Ten dotek - hrubý. Ruka, která se jej dotýkala, jako by chtěla rozdrtit jeho tělo. Pak prudká bolest - stále se zvyšující. Nesnesitelná. Rukama si chytl hlavu, snad jako by toužil zmizet. Zprudka rozevřel oči.

Celým domem se ozval zběsilí výkřik - tak zoufalí, mrazící, jako by smrt v tu chvíli udeřila. Kyrie na něj zmateně hleděl. To tělo - křehké a slabé - se teď chvělo a tisklo v rohu místnosti. Oči měl rozevřené do široka a po tvářích mu putovali pramínky slz, jako by nikdy neměli konce. Rty měl krvavě rudé, jak se kousnul do spodního rtu - snad si ani neuvědomoval, že si prokousnul ret.

V tu chvíli se rozrazili dveře lázní a Kyriemu přistála na tváři surová a dobře mířená facka, která za sebou ponechala rudý otisk.

"Řekla jsem ti, že ho máš odvést, ne se ho dotýkat!" okřikne jej matka s pohledem až nenávistným - pohledem, který u ní Kyrie viděl snad poprvé. Nezmohl se na slovo - jen pokývl a již ve stoje ucouvl o několik metrů dál.

Matka přistoupila k tělu choulícímu se v rohu - opatrně, jako by to byla plachá laň. Poklekla a rukou sjela přes líc. Upřel se k ní nejistý, vyděšený pohled.

"Pojď ke mně, mé dítě" zašeptala tiše. Nastala chvíle ticha, kdy Scare sklopil zrak a křehké ruce natáhl k ženě. Rukama nejprve nejistě sjel po ramenou, ale pak jí sám obejmul krk ve snaze uklidnit svou zmatenou mysl.

Něžné pohlazení ve vlasech, ruka, které mu konejšivě jezdila po zádech a působila jako hojivá mast na jeho rozpadající se tělo, u něj způsobovali jakýsi neznámí pocit…něco po čem tak snažně toužil těch několik let…poprvé se mu naskytlo možnosti okusit mateřskou lásku.


***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama