Karkulka || Kapitola šestá

25. října 2014 v 20:05 | Ante |  Karkulka



Klidná chladná noc pomalu končí a blíží se slunné ráno. Právě ve chvíli, kdy je slunce z poloviny povylezlé z pahorků, vstává i město. Zvuky z trhů, kde lidé připravují své stánky na celodenní prodej, rachotí za zpěvu ptáků. Vůně hořké ranní kávy z kavárny, křupavého čerstvého pečiva z pekárny, které se právě peče, prováží poutníky v ulicích a láká je svou vůní.

Dveře hospody se se zaskřípáním pantů otevřou a přivítají lahodnou vůní spolu se slunečním svitem, který prozáří hlavní místnost. Žena s oříškově hnědými vlasy, jež jí splývají na zádech, otírá prach, který se stihl usadit na stolech s takovou pečlivostí, jako by čistila porcelánové nádobí.

Veselé broukání nějaké písně s širokým úsměvem jako by naznačovalo, že tato práce pro ni není utrpení, ba naopak. Úžasná zábava. Její manžel právě přenáší nové sudy s pivem za pult, aby mohl narazit dnešní první. Kdo ví - třeba se najde nějaká tlupa cestovatelů, kterým se zasteskne hned tak z rána po pivě a do večera jim nezbyde ani jediný sud plný.

"Kde je to děcko jedno? To pořád ještě pospává?" řekl muž rázně, když připravil první sud pro případné zákazníky.

"Drahý, nech ho ještě chvíli, ať spí. Včera namísto mne ošetřoval mého pacienta, když jsem musela pomoct tobě." Řekla žena s úsměvem a otřela poslední špinavý stůl v hospodě, která již za ty léta nasála vůni kaštanového dřeva a nasládlou vůni piva.

"Je to línej spratek" odvětil muž nabručeně a povzdechl si.


"Ale pořád je náš, na to nezapomínej. A zdědil to hlavně po tobě!" řekla žena s rozhodným úsměvem a políbila svého muže na líc. Ten na ní pouze pohlédl s další povzdechem a oplátkou mu byl opět milý úsměv.

***

Kyrie zamžoural, aby alespoň trochu zaostřil po tmavé místnosti. Okno ještě halily dvouvrstvé bělavé, lehce umazané záclony a zabraňovaly světlu, aby prošlo dovnitř. Pohledem sjel k postavě, která se kroutila na posteli jako had v agónii. Ret má pevně skousnutý a tenkýma rukama si objímá břicho. Po místnosti se ozve zaskučení, když mu zakručí v žaludku na znak, že by měl něco sníst, nebo vážně umře hlady.

Kyrie ho pobaveně sleduje a koutek úst mu pobaveně cuká - má co dělat aby se nerozesmál nad zoufalostí, kterou se Scare pokouší utišit břicho, které pouští pazvuky po celé místnosti.

"Máš snad hlad?" řekne Kyrie, i když už zná odpověď a onen zoufalý pohled se k němu hned upře. Ale zavrtí hlavou - chvíle ticha - další kručení, jako by jeho žaludek požíral sám sebe. Další zaskučení bylo mnohem hlasitější.

"Vážně?" Řekl Kyrie s lehkým úsměvem na rtech a zvedl se. Stále nedůvěřivý pohled se k němu upíral a skučení, které po chvíli nechtěně vypustil, utvrdilo Kyriemu jeho domněnku. Vytratil se z pokoje a ponechal chlapce samotného.

Během chvíle do téměř prázdného pokoje vešla opět ona žena, do které včera vrazil. Ve tváři má lehký úsměv. Oříškově hnědé vlasy jí splývají na ramenou a jasně zelené oči ho klidně sledují. V rukou nese osušky společně s úhledně poskládaným oblečením.

Měl by ses umýt a převléct z toho ulepeného oblečení" řekne a položí věci na stolek. "Kyrie tě pak odvede k pramenům - máme jedny vzadu - jsou sice menší, ale snad postačí" řekne s lehkým úsměvem. Scare nejistě pokývne, ještě před tím než žena opět zmizí ve dveřích. Jeho pohled se upře k oblečení. Modré kalhoty po kolena, bělostná košile a jeho rudý plášť.

Polekaně sebou cukne a začne hledat kapsu - nic tam však není. Zvedne se a zmateně koukne po pokoji. Jeho pohled se upře ke stolu. Úlevně vydechl a prsty přejel po pásce.
Vzal si jí do malých rukou, jejichž kůže byla krásně do běla. Prsty přejel po roličce, která byla připnutá k pásce. Přiklonil se k ní a jahodově zbarvenými rty ji políbil. Natiskl si ji k hrudníku a stiskl mezi prsty matnou černou látku. Až zvuk, který se ozval ode dveří, ho probral od myšlenek.

Pohlédne zmateně ke dveřím, od kterých na něj hledí ten kluk. Pokud ví, ta žena myslela jeho…takže Kyrie? Jen nejistě polkne a pohledem sjede jinam. Neví co říct a Kyrie onomu faktu nevěnuje nejmenší pozornost.

Po pokoji se po chvíli rozlije příjemná vůně čerstvého pečiva, společně s citrónovým čajem a malou mističkou čerstvých krásně dozrálých jahod. Scareho žaludek v tu chvíli pochopí co je v jeho blízkosti a začne hlasitě kručet. Scare pohled zabodne do Kyrieho. Tváře má lehce narudlé studem a rty pevně semknuté. Chtivě koukne k tácu.

"Jestli nechceš, sním to sám" řekne Kyrie a sedne si na postel s tácem na klíně. Mezi prsty uchopí jednu lahodně vypadající jahodu a ukousne ji. Provokativně sleduje Scareho, který vypadá, jako by se po něm měl každou chvíli vrhnout.

"Chci…" řekne váhavě Scare, objímajíc si břicho.

"Co bys chtěl?" řekne s úsměvem Kyrie a okusuje jahodu.

"Taky trochu…" dodá po chvilce.

"Opravdu jenom trochu? Moc toho není" provokuje ho Kyrie.

"Můžeš mi…prosím...dát?" řekne Scare a udělá pár kroků k němu.

"Posaď se" pobídne ho Kyrie a poplácá na peřinu vedle sebe. Chvíli se k němu upírá nedůvěřivý pohled, než se konečně posadí. Pohledem těká mezi jídlem a Kyrieho obličejem, kousajíc si do krvava ret.

"Otevři pusu" zavelí Kyrie a utrhne kousek croissantu a koukne k němu s úsměvem. Další nedůvěřivý pohled - chvíle ticha. Poté však Scare otevře ústa. Nechce trpět hladem ani o chvíli déle. Jemná sladká chuť mu zaplaví chuťové buňky. Těsto, z kterého pečivo je, jako by bylo vyrobeno z krému a hned se rozplývalo na jazyku. Netrvalo to ani pět minut a Scare byl nakrmen několika croissanty.

Když přejde řada na jahody, Scaremu nejde o to, že stále ještě trpí nepatrným hladem - spíše ho zajímá jak toto ovoce chutná. Když mu jí Kyrie přistrčí ke rtům, nasaje sladkou lahodnou vůni. Zakousne se do špičky. Už je mu jedno, že je krmen.

Chce si vychutnat hlavně onu lahodnou chuť. Když jeho rty pohltí celý plod, nemusí ani kousat. Jahoda se jen pod lehkým nátlakem jazyka rozmělní a nechá onu lahodnou šťávu proudit ústy. Scare si vychutnává celou tu dobu. Netrvá dlouho a i miska je prázdná. Zbyde jen čaj. Scare tu vůni zná - u matky tento čaj často pili v zimě.

Uchopí křehkýma rukama hrnek, který není až tak horký jak čekal. Spíš příjemně teplý na dotek - ne studený, ne horký. Opět si vychutnává vůni citrónu, než rty přiloží k okraji hrnku a slabě usrkne. Po jazyku se mu rozlije známá příjemná nakyslá chuť. V klidu upíjí a sleduje keramický hrnek, ve kterém je nápoj. S posledním douškem spokojeně vydechne. Až teď si všimne to, jak jej Kyrie celou dobu sledoval.

"Bylo mi řečeno, že by ses měl vykoupat" řekne s lehkým úsměvem Kyrie a zvedne se. Tác odloží na stůl. "Tak pojď" poví s úsměvem a vyjde z pokoje. Scare beze slova popadne připravenou hromádku a vyběhne za ním. Když se ocitnou ve spodním patře na menším venkovním oploceném pozemku, přibližně o velikosti 5x5 metrů, Scareho pohled utkví na vodě, ze které stoupá jasně viditelná pára. Slunce už je vylezlé jasně na obloze.

Kyrie se usídlí u vody a zády se opře o zeď. To že zůstal Scareho docela znervózní. Ale nic neřekne. Automaticky stáhne oblečení. Dojde k vodě a sedne si do vody po půlku pasu, aby si nenavlhčil obvaz. Kyrieho pohled, který jej stále sleduje, mu nedodává zrovna ku prospěchu.

Celou dobu beze slova oba sedí, než se Scare odhodlá vylézt ven. Kyrie mu však semkne zápěstí. Scareho pohled se s divokým trhnutím upře ke Kyriemu.

"Ještě vlasy" upozorní ho Kyrie a uvolní mu ruku. Scare ucukne a koukne okolo. Zatlačení do zad mu naznačí kde a co. Posadí se na jeden kámen zády ke Kyriemu. Ucítí dotek na hlavě. Ne hrubý - příjemný, jemný, což ho uklidní. Nechá si do vlasů vmasírovat šampón. Když mu Kyrieho ruce vyklouznou z vlasů, střelí po něm pohledem. Překvapí ho ona úleva, jež pocítí, když zjistí, že nabírá vodu do lavóru. Stále sám sebe přesvědčuje, aby se uklidnil, ale nejde to. Ona nejistota přetrvává.

"Zavři oči" řekne Kyrie - když tak učiní, nechá vodu z lavoru, aby stekla do vlasů chlapce a spláchla všechen šampón. Náhle, jako by jeho vlasy ožili jasně purpurovou barvou. Kyrie mu podal na klín ručník, což Scaremu dodalo trochu klidu a skryl si pod ním intimní partie, aby se nemusel cítit trapně a tak roztěkaně. Jemná látka mu překryje hlavu a pomalu protírá vlasy, které jsou příjemně vonět po broskvovém šampónu. Spokojeně se nechává, ale nehodlá ani v sebemenším přiznat, že se mu to líbí. Jen si nechává opečovávat vlasy, než si uvědomí, že je Kyrie před ním na místo za ním. Cukne sebou a trochu se posune dozadu, což způsobí nestabilitu.

Zaklimbá ze strany na stranu a namísto toho aby spadl do vody, skončí ležet na Kyriem, kterého cestou vzal k zemi s sebou. Kyrie upře překvapený výraz ke Scaremu, který mu oplácí stejně tak. Scareho tváře naberou díky oné podivné atmosféře nachový nádech. Ucítí jemný dotek na líci, když mu Kyrie přejede prsty přes tvář. Ruka mu zajede do vlasů a jemně si ho přitáhne. Ucítí horký dech na tváři a rozechvěle vdechne okolní teplí vzduch. Jejich tváře dělí jenom několik centimetrů.

Scare se nebrání - což jej samotného dosti překvapuje. Přivře oči a nechá jejich rty, ať se spojí v jemný motýli polibek. Není to nic dravého nebo nad agresivního. Je to spíš něco pro poznání - něco neznámého. Oba jsou z téhle situace zmatení. Když Scare ucítí, jak se mu Kyrie dobývá do úst, nechá jej. Opravdu se líbají, nebo se snad Scare uhodil do hlavy? Kdo ví.

Trvá to několik minut, než se jejich rty rozpojí. Oba na sebe zadýchaně upřou zrak. Scare má tváře jasně rudé, kdežto Kyrie je má jen lehce narůžovělé, jako by měl na tvářích nanesenou růž. Jejich pohledy střídá zmatenost, chtíč a něco dalšího co je ještě víc mate…v tu chvíli si ani neuvědomují, co udělali a co v tu zrovna začali…


***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 silluety silluety | Web | 25. října 2014 v 20:19 | Reagovat

:O to je dokonalá kapitola :3
píšeš dokonale!! :))
super blog :)

2 jongsuk jongsuk | 26. října 2014 v 1:25 | Reagovat

[1]: Díky, budu se snažit i nadále ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama