Karkulka || Kapitola třetí

25. října 2014 v 19:32 | Ante |  Karkulka


Od jejich setkání uplynulo již několik dní. Ani jeden z nich nikomu neprozradil ani slůvko o jejich setkání. Každý měl své důvody. Scare si nemohl s nikým promluvit o těchto událostech - ani o takovouto diskuzi neměl sebemenší zájem. Kyrie sice měl možnost s někým hovořit, ale své nevhodné chování nehodlal nikomu vyzradit.

Dlouho se Kyrieho matka ptala na to, kde celou tu dobu přebýval - avšak marně. Ani půl slova jí neřekl. Nějakou dobu přebýval ve svém pokoji, jako by byl jeho neprůstřelným krunýřem. V patře pod ním hlučeli lidi z rodinné hospody.

Nehodlal se ani malinko zapojovat do opileckých aktivit, nebo roznášet či čepovat alkoholické nápoje. Otcovi pokusy, o to aby vyšel z pokoje, byly k ničemu. Jeho myšlenky se stále upíraly k onomu chlapci.

Jeho oči pouze prolétávaly řádky knihy, kterou si vzal. Nevnímal ani slovo a stránky přetáčel až po delších chvílích, jako by si opravdu četl. Pouze s povzdechem otevřel dveře pokoje a zmizel ve veselé atmosféře opileckých písní a šarvátek.
***
Scare sledoval lesknoucí se hladinu jezera. Zamýšlel něco ulovit, ale chuť na další rybu rozhodně neměl. Ne že by byl vybíravý, ale jíst dva týdny ryby v kuse mu nebylo zrovna po chuti. Kdy naposled měj maso z jelena nebo divočáka? Jeho pohled utkvěl na lasičce. Už párkrát přemýšlel v křečích z hladu o tom, že by ji mohl nějak naučit lákat nějakou zvěř. Ale cvičit lasičku by se dalo přirovnat leda k tomu, když se opilec hádá s dveřmi, jestli ho pustí dovnitř.

Už několikrát se pokoušel dostat do města, ale čím byl blíž, tím víc lovců bylo okolo. Už několikrát slyšel lidi z města, jak o něm mluví, nebo o ostatních. Většinou je shrnuli jedním slovem "divocí". Nesnášel ten pojem. Ne že by mu vadilo přímo to označení. Vadilo mu především to, že on sám po oné už nikoho ze své rodiny neviděl. Tedy krom poslední události před dvěma lety, kterou si nikdy neodpustil…

***O dva roky dříve***

Hamei byl z jejich skupiny nejstarší a také nejsilnější. Často matce pomáhal s ostatními dětmi a ani trošku mu to nevadilo. Byl rád, že může nějak pomoct. Už od doby co Scare k matce přišel, se o něj Hamei staral. Scare byl na rozdíl od ostatních dětí odtažitější a raději trávil celé dny v zahradě kolem domu. Občasné přespání mu nedělalo sebemenší problém.

"Měl bys jít dovnitř, nebo se nachladíš" ozvalo se z větve pod tou, na které seděl Scare, který v tu chvíli málem úlekem spadl.

"N-nechci jít dovnitř…nedá se tam spát" zamumlal Scare a přitáhl si nohy k tělu. Cítil nepříjemný mráz, který ho okrádal o jeho tělesné teplo, ale nehodlal vstoupit mezi ostatní.

"Ale s takovou nám tu umrzneš" oponoval Hamei, sledujíc ho z větve vedle něj, na kterou se během krátké chvíle vyšplhal. "A spát se tam rozhodně dá - stačí počkat do večerky, od té už je klid" řekl rozhodně a s úsměvem ho sledoval.
Scare měl vždy jistou úctu k jeho osobě, ale nehodlal dát na sobě znát, že by měl sebemenší sympatie k jediné osobě z onoho domu. Avšak Hamei byl jaksi odlišný. Levé oko měl překryté páskou. Ostatním dětem vždy říkal, že je pirát - což samozřejmě nebyla pravda, ale dokázal je tím vždy pobavit. Večery vždy trávili příběhy o moři, dokud všechny děti neusnuly. Scaremu se však tato verze nelíbila. Jistěže měl rád jeho příběhy - které i kdyby nebyli pravdivé dokázali člověka zaujmout. Ale on chtěl vědět pravdu.

Z proudu myšlenek ho probudil teprve dotyk na ramenou, kterému automaticky ucukl. Pohledem opět vzhlédl k Hameiovi, který mu přes záda dával jakýsi plášť a vázal ho kolem krku. Opět ucítil jeho ruce, tentokrát mu sklouzli k pasu a přitáhly si ho k sobě. Scare ho jen překvapeně sledoval bez sebemenšího pokusu utéct. Teprve ve chvíli, kdy jej Hamei postavil na zem, byl opět vytrhnut z proudu myšlenek. Jeho pohled utkvěl na rudém plášti, který mu vysel u zad.

"Děkuju…" hlesl a koukl opět k Hameiovi. "Mám otázku" vyhrkl rovnou, až musel zahanbeně odvrátit zrak.

"Ano?" řekl Hamei a čupnul si před něj, aby byly výškou očí ve stejné úrovni a snad také proto, aby Scaremu naznačil, že ho nehodlá nutit jít dovnitř, když nechce. Scare k němu opět váhavě pohlédl a natáhl ruku. Prsty sklouzl po pásce, kterou měl Hamei přes oko.

"Ten příběh…není pravda…" řekl Scare tiše. Rozhodně ho nechtěl tím tvrzením jakkoliv urazit, nebo snad tvrdit že je lhář. Prostě chtěl jen slyšet pravdu.

"Opravdu to chceš slyšet?" zeptal se jej Hamei a tak Scareho dovedl až k rozpakům. Scare sice zaváhal a namísto slov pouze pokývl. "Už je to dlouho co se mě na to někdo ptal" podotkl Hamei a poplácal jej po hlavě. "V době, kdy jsem se sem dostal, bylo tohle místo téměř prázdné. Bylo zde pouze pár dětí. Jeden z parných letních dní, kdy byl i les vyprahlý a jídlo nebylo téměř k sehnání, jsme se vydali k jezeru s ostatními dětmi. Měly jsme v úmyslu nalovit nějaké ryby. Zabralo nám téměř celý den, než jsme koš naplnily rybami.

Po cestě zpět nás zastihla bouře, tak jsme se schovali do jedné z jeskyní opodál. Po té co jsme tam bouři přečkaly a vydali se na cestu zpět se pod Klei uvolnila půda u srázu. Rychle jsem jí popadl a schoval v náruči. Během pádu do řeky jsem na neštěstí ztratil vědomí.

Až když jsem se po několika dnech probral, pověděli mi, že jsem si nějak poškodil oko. Já to však bral jinak. Samozřejmě že jsem byl naštvaný, že už nikdy normálně neuvidím, ale byl jsem věčný za to, že jsem aspoň zachránil Klei." dořekl, sledujíc Scareho překvapený výraz. Takovýto příběh rozhodně nečekal. Scare mu váhavě sevřel tváře a políbil jej na pásku, kterou si kryl oko. Byl vděčný za tu možnost vyslechnout si onen příběh. On osobně znal Klei.

Od onoho večera Scare bral Hameie jako svého přítele a také jednoho z mála lidí, kterým důvěřoval. Toho měsíce se však stalo něco, co si ani jedno z dětí nedovedlo představit. Vražda vlčí matky.

Scare zděšeně hleděl ke tváři svého zachránce, který zběsile běžel lesem. Za nimi se ozýval křik a dupot koní. Cítím pevné sevření, jak ho Hamei držel v náručí. Z domu vlčí matky žhnuly plameny do výše korun stromů. Hamei zastavil, až u skal postavil Scareho na zem.

"Vzadu mezi skalisky po levé straně najdeš menší vchod. Schovej se tam a neodcházej za žádnou cenu, dokud nebude bezpečno" řekl Hamei a přitáhl si ho k sobě. "Nepustím je k tobě…slibuju" zašeptal a rozevřel jeho dlaň do níž vtiskl pásku, jež vždy skrýval oko. "Utíkej!" zavelel mu a postrčil ho směrem ke skaliskům. Scare však zaváhal a se uslzenýma očima pohlédl k Hameiovi. Jeho zoufalí pohled, který se Scaremu v tu chvíli naskytlo vidět, jej donutil rychle utéct. Uposlechl Hameie. Schoval se v malé skrýši ve skaliscích. Poslední co slyšel, byl výkřik, který už nikdy nezapomněl…

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama