Milenci času || ETERNITY - VIXX

25. října 2014 v 22:17 | Ante |  Podle videa






Jedna žena více mužů - ach ano, ti milenci. Svedla je jedna, střídala jich šest. Ne najednou, taková nebyla. Střídala je časem. Vždy si přála, ab splynuli v jedno. V onu dokonalost po které toužila, ale to nemožné jest bylo...
Jeden ji k ránu vždy čaj připravil, usmíval se a mluvil s ní - konejšil jí a říkal jak je dokonalá. Byl skvělí, ale jejich vztah se zastavil - bylo to špatně?
Možná ano - to nešlo říci s jistotou.
Druhý ji kreslil dnem i nocí v touze vystihnout její krásu na papír. Líbilo se jí to - ach ty lichotky. Čím víc jich měla, tím víc jich chtěla. Co chybělo mu?
Chtěl obraz jí dát, ale mít ji věčným modelem, on realitou nežil moc.
Jen tím chtíčem.
Třetí s ní poslouchal hudbu z gramofonu - nádherné tóny, které lahodili oběma.
Co chybělo jemu?
Nesnášel mluvení, miloval hudbu...
Další s ní tančil, milovala tanec. Smáli se a bavili. Věnovali se i hudbě, avšak on nebyl též dokonalým.
Nechodil ven, toužil jen po tanci. Nic jiného pro něj nebylo.
A tak jeho nemilovala celkově.
Čtvrtý ji rozesmíval, zlepšoval náladu - on dělal pro ni skoro vše. Jeho problém?
Nebyl vážný - snad nikdy.
A to vypadal tak dokonale...
S dalším hráli na klavír - hodiny i dny. Ta melodie! Učil ji. Byly to skvostné zvuky. I když zahrála špatně, smál se a povzbuzoval ji.
Jako by si myslel, že má šanci u ní.
U té perfekcionalistky.
A šestý? Tomu by říkala dokonalý až na jedinou věc. Pravdu v lež obrátil i s lahodným úsměvem - chtěl víc než ona mohla dát...
A tak i poslední milovník upadl do záhuby.
Bojovali s časem, ale ona mizela. Tóny, smích i kresby. Všechno mizelo. Chtěli ji zpět! Tak moc...
Ale ona mizela - ony vzpomínky, které oni si řehrávali pořád už čas odnášel.
Mizely do ztracena.
Byli sami.
Ach ti milenci času.
Umírali touhou jí získat.
Tu nádhernou ženu.
Čas pro ně nebyl, jen zoufalství.
Neměl ji ani jeden, ale chtěl jí každý.
Ona chtěla dokonalost, ne nic polovičního.
Hrnek se tříštil o zem a kapičky krve třísnili ji.
Taneční kroky - bezduché, jen klapot nohou o podlahu.
Klaviatura, jež hrála špatné tóny, jako peklo, co chce napovrch.
Křik a pláč už ne ten smích.
Kresba špatná, nerealistická a plátno přebarvené rudou.
Ach to zoufalství...
A poslední se stal bláznem, jenž mluvil s věcmi - jak snažil se jí připomenout sobě.
Ano, oni byli milenci času...
Oni nevěděli, co stalo se, ale čas ukázal jim, co nemá býti.
Vrátil je všechny do místnosti, kde trávili s ní čas.
Jen zmatené pohledy, ale oni věděli.
Ach ta žena hamižná.
Chtěla všechno.
Objetí jedno, jako by hříchy z nich smetlo.
Vzdali se žen.
Ti milenci času...
Dali v jednoho jejich šest nedokonalostí a přátelství jest započalo.
Teď už nebyli otroky času.
Jen milovníky vášně a kreativity.
Už žádné hračky na ovládání.
Teď přátelství bylo jim cené.
Už nikdy nebyli milenci času.
***
Nebo možná ano...?
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HaNa HaNa | 2. prosince 2014 v 20:22 | Reagovat

Moc hezky vymyšlený příběh, z toho co tu zatím na Vixx je, tento se mi líbí asi nejvíc. Opravdu máš na příběhy talent, jenom doladit sem tam chybku. Už se těším na další příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama