Nic není zadarmo || 1/3

25. října 2014 v 21:03 | Ante |  EXO


"Co tam tak dlouho dělá?" zeptal se podrážděně Suho a rozhlédl se po ostatních členech. Měli ráno před zkouškou a Kai nikde - v poslední době se tohle stávalo až příliš často a Suho, kvůli tomu všemu stresu okolo začínal bláznit.

"Zkouší s Taeminem vždycky až do noci, proč se ptáš, když to víš?" povzdechl si Lay a poplácal jej po rameni.

"Už je to půl hodiny, sakra..." zamumlal Suho a stiskl ruku v pěst - ano byl naštvaný kvůli tomu,že chodí pozdě, ale ještě víc, protože to je kvůli Taeminovi. Tehle fakt jej štval už několik týdnů - snad i měsíců.

Uběhla už celá hodina a ostatní to začínalo taky dost štvát - takhle pozdě přeci nechodil. V hale se rozezvonil telefon - první, kdo u něj byl, byl samozřejmě Suho.

"Je tam někdo?" ozvalo se z druhé strany linky. Byl to Taemin - jeho hlas byl dost zadýchaný a nervozita z jeho hlasu přímo sršela.

"Kde je tak dlouho? Čekáme tu přes hodinu" zavrčel Suho, který ani nevnímal splašený hlas na druhé straně linky.

"Kai - já...sakra já nevím! Poslední půl hodiny nemže vstát! Nevím, co mu je! Ani doktor to neví - sakra!" zanadával Taemin.

"Kde jste?!" řekl Suho téměř ječivě. Tohle nečekal - ani náhodou.

"Taneční studio - tam, kde byla chicken párty"odpověděl Taemin a odpovědí mu bylo
pouze pravidelné pípání hluché linky.

***

Dveře studia se rozrazily po necelé půlhodině. Suho se rozhlédl po místnosti a hned si všiml Kaie, Taemina a nějakých pár lidí v bílém plášti v rohu místnosti. Jen co k ním došel, zděsil se pohledu na bezvládné tělo svého přítele.

Kai ležel téměř nehnutě, až na chvilková škubání, nebo pokusy se schoulit do klubka. Kapičky potu mu klouzali po čele a on se zmítal v bolestech, když jej Taemin držel za ramena, aby sebou neškubal. Na nohou měl nespočet modráků,i různých zarudlých míst.
Kousal se do rtu, aby nekřičel bolestí.

"Kaii?" zašeptal Suho a klekl si k němu. Taemin jej na příkaz lékaře natiskl k sobě a Suho byl nucen mu pevně držet ruku, aby se nevyškubl při podání nezbytné dávky uklidňovacích léků - to se však nepodařilo - Kai se vyškubl a jehla mu rozdrásala kůži na vnitřní straně ruky u lokte - teprve druhý pokus byl úspěšný.

Když se uklidnil, ruku mu ošetřili a Suho si byl vyslechnout ten nelítostný verdikt lékaře - nejméně deset dní odpočinku. Jen co to slyšel, měl chuť prostě utéct. Deset dní? To společnost nedovolí... Bude snad muset taky odejít? Stane se to stejné jako s Luhanem?

Byl zoufalí, měl chuť ječet, nebo do něčeho praštit. Ta zoufalost se ani nedala popsat, když se v jednu chvíli zhroutil přímo na zem před zbytkem skupiny.

***

"Suho~ Suho~" ozvalo se tichounké šeptání, které jej zmátlo. Jen zamžoural ve snaze zjistit, kdo na něj mluví. Zmátlo jej, když spatřil Luhana, který seděl v křesle vedle jeho postele.

"Máš ležet Luhane..." zamumlal a pomalu se posadil. Povšiml si toho, že už je převlečený - to byl určitě Chanyeol.

"Je to dobré, je mi líp. Máma říkala, že sem na chvíli můžu..." hlesl Luhan tiše a vzal ruku svého leadra do svých a stiskl ji. "Ostatní byli vyděšení...Sehun prostě zmizel a ráno volal, že přijde na oběd - bylo to poprvé, co jsem ho slyšel
mluvit...tak...vyděšeně..." zašeptal Luhan se zoufalostí v hlase a polkl, aby zahnal vzlyk, který se nelítostně dral napovrch.

"Je toho prostě hodně...je to skoro nezvladatelné" povzdechl si Suho a stiskl jeho ruku ve své. "Hlavně se uzdrav, ano? Všechno zase bude v pořádku" usmál se na něj Suho unaveně a promnul si bolavé rameno.

"Dobře..." kývl Luhan a zvedl se "A předem tě varuju, to co vaří Chen, zřejmě nebude poživatelné" zasmál se, když za ním klaply dveře pokoje a Suho osaměl.


Když se konečně odhodlal vylézt z pokoje, uvítal ho nepříjemný puch spáleniny a chlad, díky otevřeným oknům, aby se vyvětralo.

"CHENE!" zaječel přes celý dorm, načež se hned objevil jak Chen, tak i Xiumin a taky Lay. "Zavři ty okna - dej jen ventilaci - je tu zima...a šplíchni sem osvěžovač - ten citrónovej - není tak nepříjemně smradlavej" zamumlal Suho a objal si rukama pas, aby se více zahřál. Lay mu hned pohotově přehodil deku, co ležela na sedačce přes ramena a s úsměvem k němu koukl.

"Je ti líp?" zeptal se starostlivě Xiumin, který sledoval Chena, který se snažil zavřít okno, které se celé vyvrátilo a z poloviny leželo na něm - jen těžko zadržoval smích.

"Jo - jen jsem se potřeboval vyspat..." hlesl klidně a pohledem hned střelil po těch dvou

"A co Kai? Jak je na tom?" zeptal se hned. Lay koukl k Xiuminovi a ten jen přikývl.

"Dojednal s vedením...dva dny volna - šel hned spát...nic víc neřekl" hlesl Xiumin a podrbal se na zátylku. Suho jen přidušeně vydechl, jak jím projela vlna nevolnosti a Lay ho hned podepřel.

"Dva dny nestačí, sakra!" řekl naštvaně Suho a sevřel Layovo rameno a frustrovaně zaskučel.

"Taky jsme to říkali...ale vedení..." řekl Chen a stiskl mu rameno a koukl k němu se smutným pohledem. Suho jen kývl a nechal se vtáhnout do Chenova chlácholivého objetí. Bylo to příjemné - Chen byl vždy takový starostlivý. Občas byl za to opravdu vděčný.

Xiumin je jen klidně sledoval a postavil vodu na čaj, kdežto Lay se okolo sebe díval jako Surikata, co vyhlíží nepřítele - ještě s tím svým nechápavým výrazem a pootevřenými rty - vypadal vážně k popukání.

Suho se jen mírně odtáhl a protáhl se - bylo komické, jak byl malý oproti Chenovi a Layovi - ale mělo to i jisté výhody. Třeba při volbě místa na sedačce - vždycky někdo nabídl svůj klín jako místo k sezení a během sledování televize byl pečlivě opečováván.

"Kai je u sebe?" zeptal se Suho zběžně, načež Xiumin pokývl. Neváhal a hned došel k pokoji a otevřel dveře, které jen lehce zaskřípaly.

V místnosti bylo šero. Jen nepatrné množství světlo pronikalo skrze žaluzie na okně. Zavřel potichu dveře, které sotva klaply. Jen pohlédl na siluetu těla ležícího na posteli a přešel k ní. Posadil se na okraj postele a nechával své oči, aby si přivykly na tmu.

Prsty mu sjel po vlasech, které teď byli celé nezvykle rozházené. Vždycky tak upravený a neodolatelný - a teď spící a tak připomínající dítě. Vypadal sladce, v tom vytahaném velkém šedivém svetru a zabalený v bílé peřině. Vždy ten dominantní a vysoký...ale teď? Tohle prostě neplatilo.Suho se sám pro sebe usmál a přiklonil se těsně nad jeho obličej.

"Brzo se uzdrav..." zašeptal s lehkým úsměvem a lehce jej políbil jako dítko na čelo. Zvedl se a s posledním pohledem k posteli odešel. Jen co zavřel dveře, sám pro sebe se musel usmát a prstem si jel přes rty. Stále cítil tu horkou kůži, které se ještě před chvílí dotýkaly.

Místnosti za dveřmi zavládlo ticho, které přerušoval jen Kaiův splašený dech a tlukot srdce, který se mu odrážel v uších.

Prsty se dotkl čela a tiše se zasmál.

Už nesmí přidávat starosti.

Ne skupině.

A ne jeho drahému leadrovi.

Suhovi.

***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama