Nic není zadarmo || 3/3

25. října 2014 v 21:12 | Ante |  EXO


Už uběhlo několik hodin - všichni seděli v jedné místnosti a mlčeli. Nikdo neměl tu chuť něco říct. Suho seděl v křesle s Kaiem a Chen seděl na opěradle - pod ním Lay na zemi. Xiumin a Kyungsoo seděli na dalším křesle společně se Sehunem. Baekhyun s Chanyeolem seděli oba na zemi a Tao sám v jednom z křesel.

To ticho už vládlo několik minut. Ani nevěděli, proč tu všichni sedí - prostě se to tak stalo. Suho rukama objímal Chenův pas a sledoval ostatní. Potřeboval dnes někoho u sebe - někoho koho by objal a mohl říct, že to bude v pořádku. Sám sobě lhal stejně.

Luhan byl pryč - všechno se stalo moc rychle. Kdo by řekl, že se dá celý život sbalit do pár krabic? Docela smutné...

Už od doby, co se začalo o Luhanově odchodu šuškat, byly celé stránky na twittru, tumblr i facebooku plné příspěvků o tom, že by bylo lepší, kdyby se skupina rozpadla, nebo přešla k jiné společnosti - ale bylo to tak lehké?

Kdyby ano, udělali by to...

Také se začali opět opravovat zprávy o Krisovi - teď už vlastně Wufanovi. Všemi to dost pohnulo, ale nejvíce snad Taem. Všichni přidávali fotky jich dvou a k tomu komentáře, že jim chybí tyhle časy - jak můžou být tak bezohlední!? Myslí si snad, že desítky videí nebo fotek něčemu pomůže? Jen to zhoršují...

Tao celý den něco říkal - prostě cokoliv - hlavně aby mluvil. Blábolil i úplné pitomosti, aby se nemusel jen dívat na net, nebo vzpomínat na to, co bylo.

Také se objevily články o tom, že by se EXO - M mělo rozpadnout a Chen a Xiumin přidat k EXO-K. Někteří fanoušci už dávno Taa a Laye vyškrtli, jako poslední čínské členy. Xiumin to všechno snášel a ani jednou si nestěžoval, ani nebrečel - už od odchodu Krise ani jednou, ale ten nápor začínal být k nesnesení.

Všichni brečeli na Suhovi narozeniny, někteří v dormu, jiní sami a další s ostatními na oslavě. Všichni fanoušci si mysleli, že jsou to slzy štěstí, ale opak byl pravdou. Padali do hlubin zapomění. Jednou v noci, když se dormem ozvala rána, všechny to vyděsilo.

Byl to právě Tao, kdo tento hluk způsobil, když na něj přepadl obsah celé police s hrnci. Byl celý schoulený a ve tváři nesl prázdný pohled - ani si nestěžoval na bolest, když ho ostatní našli - řekl jen, že horší než je to teď už to nebude.

Zničehonic se Lay zvedl s otázkou, jestli někdo něco nechce - jediný požadavek byl čaj a nějaké oplatky, které poručil Suho. Věděl, že téměř nikdo pořádně nejí, tak se raději rozhodl to do nich pasovat celý den po trochách. Xiumin zase zhubl - v tomhle stavu už byl před rokem a zase to začínalo.

Chanyeolův humor už nebyl to, co vždycky býval. Baekhyun se hlásil víc k Chenovi a Chanyeol se stal tiším typem. Chen se držel na nohou pro skupinu, nevzdával to. Lay v posledních dnech zeslábl - jeho zdraví nebylo na moc vysoké úrovni - byl zesláblý a změna teplot pro něj byla dosti nepříjemná.

Suha nemohli nechat samotného - vždycky s ním někdo byl - i když nemluvili, Suho potřeboval cítit, že tu pro něj někdo vždycky je. Ohledně Sehuna to bylo nejasné - měl rychlé změny nálad, ale nikdy nebrečel - prostě jen mlčel a nebo hloupě vtipkoval - nikdy nemluvil o tom, co ho trápí - NIKDY nechtěl zatěžovat ostatní.

Kyungsoo měl stále víc křečovitý úsměv - všude kde hrál jeho postavu zabili, nebo poškozovali - ale jemu to nevadilo - ba naopak. Mohl si vybít zlost a několikrát si i představoval, jak umíral, což nikomu nikdy neřekl.

A Kai? Ten vždycky zmizel za Taeminem - vždy se s ním radil a povídal - byl to jeden z mála lidí, kteří jej dokázali utěšit.

Z kuchyně se ozvala rána, při které všichni polekaně nadskočili.

"V pohodě!" křikl Lay a po chvíli došel s tácem s hrnky a oplatky "Jen rozbitá sklenice" ujistil ostatní a hned si všiml třesoucího se Suha. Tohle bylo dost - Suho se prostě zničehonic zvedl a beze slova odešel do pokoje - věděl, že ostatní rozhodí, nebo snad naštve, ale v tu chvíli mu to bylo ukradené. Neměl už ani sílu se tímhle zabývat.

Všechno to, co se dělo v poslední době. Vztah s ostatními, změny chování a nedostatek energie. Každý den přemýšlet nad tím, co se stane ten příští. Bylo toho prostě moc a on už na to neměl sílu - a proto se vydal zbaběle na ústup.

Zašel do pokoje, zavřel dveře a žuchl sebou na bok. Ztěžka vydechl rukama si zajel do vlasů. Všechno, co se v poslední době dělo bylo tak tíživé a vyčerpávající.

"Suho..." ozvalo se ode dveří. Nevzhlédl - věděl, že to je Kai. Mlčel a pohledem sjížděl po povlečení.

"Musíme si promluvit" řekl po chvíli Suho, když si Kai sedl na postel. Kai mlčel a jen přikývl - věděl, že tohle přijde.

"Tak?" pobídl ho Kai se skousnutým rtem.

"Tohle nejde...prostě...snaha o tohle - já...končím" řekl Suho a setkal se s jeho pohledem.

"Ty chceš odejít?" řekl poplašeně Kai a zvedl se rychle do stoje.

"Ne...to ne. Jen to s námi - my dva...tohle nejde" řekl Suho a chytl jej za zápěstí.

"Omlouvám se..." zašeptal.

"Je to snad kvůli mě? Co dělám špatně?" zašeptal zlomeně Kai a sledoval jej.

"Tahle situace - jen by se to zkomplikovalo. Kdyby to bylo v jinou dobu..." zašeptal Suho a promnul si kořen nosu - zrak se mu rozmazával.

"Takže...konec" vyslovil Kai onu krutou pravdu.

"Zničil jsem něco, co ani nezačalo..." zašeptal Suho a po tváři mu sjela slza.

"Mám jen poslední přání" pověděl Kai a posadil se naproti němu.

"Jaké?" zeptal se zmatený Suho.

"Polib mě, jestli jsi to se mnou myslel vážně" odvětil Kai šeptem a nechal jednu osamělou slzu sklouznou po tváři.

Bylo to váhavé a opatrné - jen lehké otření, objetí a lehký dotyk. Šeptali utěšující fráze a ani oni sami jim nevěřili.

Bolest skloubená s láskou.

Polibek spojený s bolestí.

Líbali se dlouho.

Kéž by ten moment trval věčně.

Byl to polibek z pravé lásky.

Ten poslední.

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sairen Sairen | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 18:13 | Reagovat

Aigoo... četla jsem to znovu... a zase z toho mám depresi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama