Rodina

25. října 2014 v 21:38 | Ante |  VIXX


"Hyuku, proč brečíš? Stalo se něco?" zeptal se jej Ravi a posadil se k němu s rukou na jeho zádech, aby se ho snad pokusil utěšit. Hyuk už posledních pár minut v dormu prostě seděl dál od ostatních a pořád pomrkával. Ravi si nebyl jistý, zda je to kvůli bolesti očí, na kterou si stěžoval nebo něčemu jinému.

"Nemůžu ho najít..." řekl chraplavým rozechvělým hlasem Hyuk, který byl téměř na pokraji sebeovládání. Na jeho hlas hned zareagoval leader Hakyeon - věděl, že jejich maknae to má těžké jako nejmladší, ale teď nikomu neřekl o pomoc nebo o radu, což jej zaráželo.

"Nějaké problémy?" optal se hned a naklonil se k nejmladšímu, aby zjistil jak na tom je. Hyuk jen odvráátil tvář k opačné straně a nesouhlasně zamručel, což jasně značilo o kladné odpovědi.

"Něco ztratil" odvětil Ravi a sledoval Hyuka - bylo to jen několik dní, kdy se kvůli tlaku a stresu úplně sesypal a rozbrečel v maskérně. Všichni ho tehdy utěšovali - vždycky byl ten nejveselejší a nejbláznivější člen skupiny společně s Kenem a Hakyeonem.

"Sanghyu...notak - povídej, pomůžeme ti" řekl Ken a dloubl ho do tváře prstem s povzbudivým úsměvem. Hyuk k němu vzhlédl a ztěžka vydechl - pak přikývl.

"Náhrdelník...od sestry...když jsme šli natáčet, někam jsem ho dal - ale teď nikde není - já...já nevím! Už jsem se díval všude a nic!" řekl zoufale sípavým hlasem a rychle si protřel oči, do kterých se mu hrnuly slzy.

Všichni věděli, co pro něj ten náhrdelník znamená - stejně jako pro Lea růženec od matky, pro Raviho zápisník s texty, Hongbina CD s věnováním a podpisem od Park Hyo Shina, Kena svou loďku Sunny z One piece a Hakyeona deník se sny a věcmi, kterých by chtěl dosáhnout.

Každý z nich měl prostě nějakou věc, kterou měl rád a vážil si jí - ať to bylo cokoliv, prostě to bylo něco, co pro ně znamenalo víc, než cokoliv jiného. Všichni věděli, že Hyuk na dárek od sestry nedá dopustit a někdy s ním i spal - a teď? Vypadal, že se sesype...

Hakyeon si všiml Lea, který stál u dveří a rychle k němu doběhl - měl jít původně nakoupit věci na večeří, ale v téhle situaci si nebyl jistý, jestli by ho pro to měl poslat, nebo by měl zůstat. Nakonec jej poplácal po rameni a pokývl. Leo jen odvrátil pohled a zmizel za dveřmi - jako by o tuhle situaci nejevil nejmenší zájem.

Hakyeon si jen povzdechl a pohlédl k hloučku čtyř chlapců. Nesnášel tyhle situace, kdy Hyuk brečel - nebo snad kdokoliv jiný ze skupiny - vždy se o ně musel starat a utěšit je - v jiné situaci by možná věděl, jak si poradit - ale teď věděl jediné řešení - musí ho najít.

"Ravi, Hongbin a Ken prohledají pokoje, já a ty se podíváme o obýváku a kuchyni, jestli to někam nezapadlo, dobře Hyuku?" řekl Hakyeon k všem čtyřem a klekl si před Hyuka. Rukou mu sjel po vlasech a prohrábl je - tak jak to dělal vždycky ve volné chvíli.

Hyuk k němu pohlédl - nejprve váhavě. Rozechvěle se nadechl a pokýval několikrát hlavou - jako by snad i sám sebe ujišťoval, že s touhle možností souhlasí - nechtěl je zatěžovat o volném odpoledni.

Hakyeon se jen usmál a rukávem mu otřel obě mokré tváře. Chytl jej za loket a pomohl mu do nejistého stoje - poté jej objal kolem ramen a vydal se s ním do kuchyně, aby se mohli dát do hledání.

Ravimu se podařilo najít pouze jídlo, které si Leo schoval pod polštář, Hongbin našel u Hakyeona něco, o čem by se neměl snad nikdy dozvědět, když mu úplnou náhodou prolistoval deník. Ken nenašel nic zvláštního - snad krom Raviho bláznivých kreseb - a u sebe už vůbec nic, co by snad stálo za zmínku.

Hyukovu skříň a postel ani nemuseli prohledávat - všechno už bylo detailně prohledané a poházené na posteli - všechno, co dřív mělo nějakou pozici, či tvar ji už dávno ztratilo.

Hakyeon a Hyuk prohledali kuchyň i obývák - a když se i ostatní vrátili s prázdnou Hyuk se neudržel a propukl v hysterický pláč. Nechtěl se takhle před ostatními ukazovat, ale prostě všechen ten potlačovaný strach a bolest hlavy, kterou trpěl už od rána, ho k tomu donutili.

Dlaněmi si skrýval tváře, jako by si myslel, že se před ostatními skryje - avšak marně. Utěšovali jej v objetí, snažili se mu osušit mokré tváře, které znovu a znovu mokly pod náporem slz. Jakoby jeho pláč neměl nikdy skončit.

Až prásknutí dveří donutilo Raviho - i všechny ostatní krom Hyuka vzhlédnout - byl to Leo - celý nezvykle zadýchaný. Mlčel - tvářil se snad trochu nervózně. Přistoupil blíž a ostatní mu beze slova ustoupili - klekl si před Hyuka a vzal jednu ruku, kterou si tiskl k obličeji.

Hyuk prvně nechtěl tvář ukázat, ale pak nechal, aby jeho ruku stáhl. Leo jeho ruku stiskl mezi svými. Hyuk na něj nejistě pohlédl, stejně jako ostatní. A náhle pochopil, když v dlani ucítil ledový kovový řetízek.

Ten zvuk, který v tu chvíli vydal se, by se sotva dal přirovnat k nějakému lidskému. Spíše ke zvuku podobnému z části kňučení a z části syčení kočky, které někdo šlápl na ocas. Snad okamžitě se k Leovi natiskl - div ho neumačkal v objetí.

"Děkuju! Hrozně moc děkuju Taekwoone!" zašeptal a pevně jej objímal. Leo vůči tomu nic nenamítal a také jej objal.Většinou nikdo nepoužíval Leovo pravé jméno - zvláště ne Hyuk. Ale teď to bylo Leovi jedno. Prostě si mladšího přitáhl do objetí a políbil jej do vlasů (což nikdy - opravdu NIKDY neudělal) - čímž všechny vyvedl trochu z míry.

Hyuk se úplně sesunul s obličejem zabořeným do jeho hrudi a nechával slzy putovat po tvářích - všechen ten stres a bolest nechával odejít. Hakyeonovi bylo hned jasné, proč Leo nakupoval tak dlouho. Že on hlupák si to neuvědomil sám. Leo se vždy zdál tichým a ignorujícím - ale on dobře poslouchal a staral se o ostatní - i o Hakyeona, který to jako leader neměl sotva v oblibě.

Leo měl vždy podivnou povahu, kvůli tomu, že měl přísného otce - tichý se skrytým talentem - jak rád říkávali. Starající se a pečlivý. I když nedával to, co cítí moc najevo, všichni mu byli tak nějak vděční.

Pro každého znamenal něco - ale hlavně důležitého člena skupiny a snad i oporu v těžkých časech.

Hyuk mu toho večera ještě mnohokrát děkoval - a stejně tak i ostatní utrousili nějaké to 'díky' za to, že utěšil jejich maknaeho.

Hyukovi narozeniny dalšího dne proběhly dokonale a Hyuk převzal Leův dárek s úsměvem, který u něj snad ještě nikdy neviděli. Byl to sice dort - někdo by řekl 'jen' dort - ale Hyuk byl vděčný za to, že jej Leo pro něj udělal sám - že si nestěžoval a dal mu ho dokonce s úsměvem na rtech.

Toho si Hyuk cenil snad nejvíce.

Toho večera se Leo usmíval déle, než kdy jindy.

Byl rád, že pomohl nejmladšímu členovi a dal mu něco, co jej potěšilo.

Byl rád, že zmírnil ten tlak, který ve skupině panoval.

A možná nejcennější pro něj bylo to, že mohl pomoct.

Vždy se nerad projevoval, ale teď mu to nevadilo.

Věděl, že to není moc.

Ale věděl, že i tímhle málem přispěje k lepší atmosféře ve skupině.

I tenhle nepatrný kousek skládanky, který zapadl na své místo znamenal hodně.

Leo možná nebyl nejlepší, ale tenhle čin jej v mysli ostatních nadnesl.

Byl možná důležitý jako kdokoliv jiný ze skupiny.

Ale i přesto jedinečný.

Nenahraditelný člen skupiny.

Jejich rodiny.

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 miyaji miyaji | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:20 | Reagovat

Jůůů, to bylo úplně roztomiloučké :3

2 2W~Niki 2W~Niki | Web | 8. listopadu 2014 v 22:00 | Reagovat

Za prvé - moc děkuji, že se tu najde někdo kdo píše povídky na VIXX. Na českém internetu je jich zatraceně málo! A někteří autoři raději hned píší anglicky a české blogy si ani nezakládají.
Za druhé - Tohle je moje druhá povídka na VIXX v češtině a je rozhodně tu první o 600% přebila!
Za třetí - To bylo tak nádherné! <3 Opravdu, málem jsem se tu rozplynula! Za tu dobu jsem měla neskutečně moc emocí. Nejdříve jsem litovala Hyuka, protože.. on je Manhyuk! Ten který nepláče a najednou se takhle sesypal. Být na místě jeho členů asi bych se rozbrečela taky. Ale nakonec to vyřešil ten na koho by to nikdo netypoval. A po pravdě - děkuji za to! Leo, který se stará a miluje svoje členy je moje slabost. :3 Je to zlatíčko a s kombinací s tím LUCK momentem (ta pusa! I když to byla pusa do vlasů, pořád je to PUSA! (a já měla další kolaps XD))? Naprosto nenahraditelné!
Takže, moc hezká povídka a těším se na další od tebe (hned jdu všechny od tebe na VIXX přečíst!). Jen tak dál!

PS: Nikdy jsem si netušila, že Leova posedlost jídlem mě tak rozesměje (jídlo v posteli jako sysel.. A nebo Bom z 2NE1 XD)
PSS: Ehm, ehm.. Hakyeonie~? Copak jsi to měl v tom deníku? :3 *nevinný pohled*

3 jongsuk jongsuk | Web | 8. listopadu 2014 v 22:08 | Reagovat

[2]: Nah - tvůj komentář mě vážně dostal :'D. Ty sis vzpomněla na Bom taky? Sestro! :DD
A ten deník - no uvidíme...možná někdy jindy? ^^

4 Sairen Sairen | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 18:19 | Reagovat

Leo ♥.♥

5 Mitsuki Mitsuki | 18. září 2016 v 16:38 | Reagovat

Moc hezké, strašně se mi líbí tvůj styl psaní. Ten příběh byl hrozně sympatický a vyvolával různé emoce. Vyjasnil mi deštivý víkend.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama