Složitosti - dějství první || Kapitola druhá

26. října 2014 v 16:13 | Ante |  Složitosti


Celou ubytovnou se prohnal hlasitý bolestný výkřik, jako by v tu chvíli někoho vraždili. Strůjce tohoto zvuku našel první Zelo, když rozrazil dveře Himchanova pokoje a nalezl jej zkrouceného na zemi v příšerné agónii.

Tvář měl zkroucenou a otvíral naprázdno rty, jako by se pokoušel popadnout dech. Látka černého tílka se mu lepila na kůži. Ruce měl zkroucené kolem břicha a v některých chvílích se praštil o okraj postele či sádru na ruce.

"Hime? Oi! Notak!" řekl zděšeně Zelo, který mu napomohl do sedu, tak že se Himchan zapíral o jeho hrudník zády.

Zelo si hned všiml prokousnutého rtu a zvýšené teploty, která teď byla pro Himchana zřejmě vším, co vnímal. Pokud tedy nepočítáme křeče v žaludku, kterými trpěl již poslední dvě hodiny a snažil se uklidnit a nikoho s tím neotravovat.

Po dvou hodinách však bolest začala být nesnesitelné a neudržel onen výkřik, který všechny sehnal do jeho pokoje.

Bang, jakožto leader se snažil situaci nějak zvládnout, ale nakonec to byl Youngjae, který zavolal hned pro auto a zamotal Himchanovu ruku v sádře do podušky, aby si jí snad něco neudělal.

"Notak, Hime, dobrý jo? Bude to dobrý..." snažil se jej uklidnit Zelo,který sám málem šílel, mezitím co jej Daehyun zvedl a zabalil jej do kabátu, jelikož venku byla zima a změna teploty by mu mohla přitížit ještě víc. Daehyun jej vynesl v náruči až ven ve snaze, aby se mu nic nestalo.

Jongup nakonec musel zůstat, jelikož Bang prohlásil, že by někdo měl zavolat manažerovi a obstarat všechno okolo, což bylo docela logické, jelikož podle toho, jak se Himchan tvářil, kroutil, úpěl a brečel bolestí to na zítřejší autogramiádu nevypadalo moc nadějně.

Do auta se nasáčkovali v rychlosti - Bang za volant, jelikož se zdál v tu chvíli nejklidnější, Youngjae na sedadlo spolujezdce a hned volal jejich osobnímu lékaři v nejbližší nemocnici, se kterým se znali už delší dobu a věděli, že informace uchová v tajnosti.

Daehyun a Zelo seděli u dveří a přidržovali Himchana, který seděl uprostřed, aby si nějak neublížil - v jednu chvíli tiše skuhral a v druhou se zase zkroutil do klubíčka, ve snaze uklidnit křeče. Slzy bolesti mu klouzali po tvářích a nezdálo se, že by snad trošičku vnímal okolí.

Když je za křižovatkou zastavil nějaký pitomec, s tím, že neumí zipovat, Bang vrčel vztekle jako pes a troubil na něj tak dlouho, dokud řidič před ním nezajel ke krajnici.

Poté se cesta zdála docela klidná, až na Bangovo neustálé vrčení a nadávky, které mířily téměř na každou věc co se pohybovala na silnici a to od puberťáku, co chodili jako zombie z Živí mrtví až k postarším lidem, kteří už svým pohledem říkali 'To za mích mladých let jezdili auta sotva 30 kilometrů za hodinu...'.

Když s prudkým zabrzděním zastavil u krajnice těsně před vchodem do nemocnice, Daehyun hned nabral Himchana a utíkal s ním dovnitř, kde si jej přebral lékař. Nemocniční pach jim všem udeřil do nosu a dětský pláč spolu s pípáním přístrojů nepříjemně útočil na ušní bubínky.

"Počkejte tady, pane Bangu yong guku, prosím pojďte se mnou" řekl doktor a ostatní vyhnal ze své ordinace. Daehyun jen vztekle udeřil rukou do zdi sledujíc dveře, kdežto vždy veselý Zelo se teď třepal jako při mínus 15°C.

Youngjae si stáhl Zela na sedátko k sobě a chlácholivě ho houpal jako dítě. Nemluvil, věděl, že by to nepomohlo, ba naopak i situaci zhoršilo. Poté i za zápěstí stáhl Daehyuna na sedadlo po jeho levici a poplácal ho po zádech s konejšivým 'Zítra bude všechno fajn'.

Když se otevřely dveře ordinace asi po půl hodině, všichni najednou zvedli pohled k Bangovi, který podpíral sotva stojícího Himchana. Tvář měl pobledlou do křídového odstínu, ale jinak se zdál v pořádku. Možná díky lékům, které mu doktor dal před nějakou chvílí a ony začaly působit. Vypadal ospale - malátně - a snad ani nevnímal svoje okolí. Daehyun jej podepřel hned z druhé strany, aby snad nespadl.

Dveře od ordinace se za nimi zavřeli, jen co doktor vtiskl Bangovi do ruky krabičku s nějakými léky.

"Řeknu vám to v autě" řekl Bang po chvíli ticha. Jen co se opět nakupili do auta - tentokrát řídil Daehyun, Bang promluvil "Není to nic vážného...prozatím.".

"Prozatím?" optal se jej jako první Youngjae.

"Byly to žaludeční křeče - prý z nadbytku stresu" odvětil mu a oddechl.

"Mohlo to být kvůli-" nestihl ani Zelo doříct, když mu do řeči skočil Bang.

"Prý dlouhodobé...asi od té nehody" řekl Bang a polkl.

"Nechme to být, vyřídíme to, až mu bude líp" ukončil diskuzi Daehyun, který se zřejmě nechtěl u řízení znovu naštvat.

Zelo koukl k Himchanovi, který se o něj lehce zapíral hlavou a teprve teď si všiml, že k němu upírá zrak, což jej značně vyděsilo.

"Hime...?" řek trochu nejistě a když nepřicházela žádná odpověď, krom zavření očí, přitáhl si jej k sobě a rukou ho hladil po zádech.

Jeho tělo bylo horké, ale ne už v takové míře jako předtím, což znamenalo, že to horečka nakonec asi nebude a že se teplota zvýšila díky bolestem. Obdaroval jej jenom lehkým polibkem na krk a pevným stiskem, když dojeli k ubytovně.

Během několika minut se dostali nahoru - všichni skončili v obýváku, rozsazení na sedačce - jen Himchana nechali sedět jak chtěl, i když teď snad ani nevěděl, že sedí a jenom si něco mumlal.

"Zítřejší autogramiáda se ruší" ohlásil Jongup trochu tišeji, jako by si snad myslel, že Himeho vyruší z jeho mručení.

"Pohlídám ho přes noc" nabídl se hned Daehyun, což všechny překvapilo. No všechny krom Himchana, jelikož ten asi ani nevěděl, že se o něm mluví.

"Já...taky" řekl váhavě zelo, načež tento návrh Bang jen odkýval s dalším povzdechem. Věděli, že nikdo se asi přes noc neprospí a že by mohli zůstat dohromady, ale potřebují odpočinek a tak se nakonec dohodli, že se budou střídat dalších pět hodin, jelikož už byly dvě ráno.

***

Noc proběhla klidně - každý u Himchana byl určitý úsek času, občas se sešli i dva a povídali si. Když došla řada na Zela, všichni ostatní už spali, jelikož pro ně po tak nabytém programu a nadbytku stresu, bylo nemožné zůstat celou noc vzhůru.

Zelo si jej prohlížel sedíc na okraji postele a rukou mu čechral vlasy, načež se pod jeho doteky Himchan po chvíli pohnul a zmateně pozvedl hlavu - překvapením ucukl. Už byl relativně při vědomí a zmátlo ho, že je s ním v pokoji zrovna Zelo.

"Je ti líp?" optal se mladší chlapec tišeji. Himchan jen kývl a nejistě uhnul pohledem. Když si jej však Zelo se škubnutím natiskl k sobě, nechal se. Bylo to pevné, hřejivé objetí. Himchan jej až po chvíli opětoval a zabořil svůj obličej do Zelova ramene.

"Omlouvám se" zašeptal Zelo a však odpověď nebyla potřeba - Himchan se k němu pouze mazlivě jako štěně natiskl a něco zamručel, nad čímž se Zelo musel zasmát.
Kolébali se ze strany na stranu beze slov, než jako sourozenci usnuli bok po boku v objetí, které značilo snad něco víc než 'mám tě rád'.


***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama