We are one!

25. října 2014 v 21:55 | Ante |  EXO


"Vrať se...prosím...prosím!" šeptal do ticha místností. Byl to jeden z těch momentů, které nenáviděl. Ztráta jejich člena byla více jak bolestivá. Všichni to zaháněli, snažili se bavit o něčem jiném a chtěli zapomenout.

Chtěl zapomenout, ale nemohl. Byly večery, kdy potřeboval klid ostatních, aby mohl křičet a brečet v plné míře. Vybít si nervy, mlátit do věcí okolo...prostě to ze sebe dostat ven. Tenhle večer byl jeden z mnoha. Nikdo to nevěděl - ještě aby. Začali by se o něj bát, nebo ho utěšovat - to nechtěl - už teď byl jejich maknae. Vždycky počkal, než ostatní ze skupiny odejdou, řekl jim nějakou výmluvu a zůstal. Potřeboval samotu, připomínala mu ho.

Tak vřelý a milý, ale přesto před kamerami oslovovaný 'Cold guy'. Všichni měli Krise rádi - obzvláště fanynky, ty po něm prahli nejvíce. Ale nikdo krom skupiny nikdy nepoznal všechny stránky jeho osobnosti. Ty bláznivé nápady, i ty podlé. Utěšování ostatních a přesto tak křehká duše. Ne, nikdo to nemohl pochopit tak jako oni. A nikoho to nezasáhlo více než je.

Jen tiše vzlykl a několik minut klečel na matraci postele ve snaze se zklidnit. Připadal si vyčerpaný - dneska takhle strávil již celou hodinu. Myslel, že každou chvíli omdlí. Jen znaveně vstal a otevřel dveře. Pomalým krokem prošel osvětlenou chodbou až do koupelny, kde si opláchl obličej, aby snad zahnal známky svého pláče - zbytečně. Víčka měl opuchlá od pláče a oči lehce rudé od toho jak je rozdráždil pláčem. Jen ztěžka vydechl.

Prošel chodbou pomalým šouravým krokem s rukama v šedivých teplácích. Sledoval přitom plovoucí podlahu ořechového odstínu, která byla již od víkendu perfektně uklizená. Prošel chodbou přímo do obýváku, který se dělil napůl s kuchyní a strnul. Byli tam všichni. Celá skupina - všech deset jeho přátel. Někteří jej sledovali, někteří koukali jinam, ale jemu bylo jasné, že ho slyšeli - zatracené tenké zdi...

"Není to tak jak to vypadá..." řekl Sehun na svou obranu trochu plaše.

"A jak to vypadá?" řekl vážným tónem Suho až z toho ostatní zamrazilo. Suho byl sice vážný v poslední době docela často, ale takhle snad ještě nikdy ne. Na tuhle otázku Sehun neodpověděl - jen mlčel a zarýval nehty do rukávů svého bleděmodrého svetru a pohledem uhnul k zemi. Neměl chuť diskutovat, teď ne. Navíc tu byli všichni.

"Proto jsi v poslední době zůstával v dormu?" zeptal se Chen tím svým starostlivým hlasem. Vždycky se staral - ale Sehunovi připadalo, že někdy až moc. Nechtěl se svěřovat - nerad se svěřoval. Prostě jen pokývl a nic neřekl.

"Měl si to říct" řekl Tao chraplavým hlasem a promnul si krk, jelikož v poslední době jeho hlasivky dostaly dost zabrat.

"Zbytečné starosti..." zamumlal jaksi podrážděně Sehun, načež Luhan sykl. Mezi těma dvěma to v poslední době nebylo nejlepší - hádky, Luhanova zhoršená psychika a unavenost. Prostě na ně toho bylo moc. Lay se zvedl a prošel kolem nich jako bludná duše. Šel pomalu, jako by váhal.

"Já si...půjdu lehnout..." řekl potichu k Suhovi a ten jenom kývl. Chvíli se chodbou rozléhaly jeho kroky, nežli utichly. Všichni mlčeli - snad nevěděli, co říct.

"Prostě už na to nemám..." ozvalo se najednou z rohu sedačky a všichni strnuli pohled ke Kaiovi. Celou dobu seděl tiše. Od doby, co Kris odešel si nikdy nestěžoval, ani nesmutnil. Jen pomáhal ostatním. Ale teď to na něj dolehlo.

"To neříkej" řekl přiškrceně D.O a rukou mu sjel po zádech až k rameni, které stiskl. Tahle slova jako odchod, nebo pauza byli v poslední době až moc časté. D.O si jej přitáhl k sobě a objal ho ve snaze jej trochu uklidnit. Věděl, že Kai nesnáší, když musí ukazovat před ostatními jak se cítí a on to respektoval.

"Máme zbytek dne volno, co něco podniknout?" řekl Xiumin ve snaze zvednout náladu, i když jeho úsměv značil spíše nervozitu.

"Lay má něco s kotníkem" řekl téměř neslyšně Baekhyun, když k němu koukl Suho.

"Proč to sakra neřekl?!" vyjel hned Suho, který byl s nervama totálně v háji.

"Už si to nechal ošetřit, říkal ti to Suho. Dneska už třikrát... řekl na Layovu obranu Chanyeol, i když nebyl nikdy jeho velkým zastáncem. Suho si jen povzdechl a mlčel, než opět pohlédl k Sehunovi.

"Pojď sem" řekl mu klidně.

"Ale-" snažil se Sehun něco ze sebe vymáčknout, když ho leader zarazil.

"Máš jen jednu šanci, být tebou bych si to dobře rozmyslel" řekl a roztáhl ruce. Sehun váhal, ale po chvíli se nechal zmáčknout v pevném objetí. Ostatní se zajisté neuspokojili jen s koukáním na ně a hned se je rozhodli umačkat v hromadném objetí, kdy se jeden válel po druhém, smáli se jako by se snad zbláznili a někteří začali křičet, že kyslík je k životu vážně potřebný a že to není pouhá informace bez užitku.

"Prostě to řekněte, co chcete, je to jedno. Klidně ječte a smějte se, ale hlavně si pak nestěžujte, že vás nepustím ke slovu!" řekl se smíchem Suho, který sotva popadal dech.

"Ať žije veřejný projev!" prohlásil s úsměvem Chen, načež jej Tao začal plácat do zad na znak toho, že byl s jeho odezvou zřejmě příjemně překvapen.

"Suho?" ozvalo se najednou ode dveří a všichni ztichli a každý pohled se upřel k Layovi, který se zapíral o dveře a mnul si kotník. "Proč mě nikdo nepozval na mačkanici?" řekl se svým kukučem prosícího štěněte, načež byl následně přitáhl do chumlu Luhanem, který se spokojeně usmíval.

"Bože, vyrosteme někdy?" řekl Xiumin a povzdechl si.

"Já vyrostu, ale ty budeš navždy pod zemí" řekl se smíchem Chanyeol, když mu přistála ruka na hlavě a postupně mu z vlasů udělalo něco, co se svou uspořádaností dalo přirovnat pouze k hnízdu, které se prohnalo tajfunem.

"My? Vyrosteme? Ať žije mládí!" prohlásil Tao po chvíli a snažil se umučit Baekhyuna lechtáním.

"Ať jsme navždy mladí a slavní!" řekl s úsměvem Xiumin.

"A navždy jeden!" prohlásil nakonec Sehun se smíchem, čímž rozesmál ostatní.

Ano, možná jich nebylo dvanáct.

Ano, Kris jim chyběl.

Ale byl čas jít dál.

Rozbili okovy a dali se tou těžkou cestou.

Budoucnost je čeká, tak jdou jí vstříc.

Proč?

Chtějí si splnit sen.

Tu touhu ve skrytu jejich duše.

Tenhle svět je jejich.

A oni ho ukořistí a nepustí.

Přeci jen, jsou to vlci ne?


***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 2. listopadu 2014 v 15:32 | Reagovat

:-) tohle bylo moc pěkné, chtěla bych vědět jak se s tím vším vyrovnávají.. aj ten Luhan už odešel :-( hmm snad se nerozpadnou a zvládají to tak, jak si to popsala v téhle povídce. :-)

2 jongsuk jongsuk | 5. listopadu 2014 v 10:36 | Reagovat

[1]: Doufat můžeme...

3 Lai Lai | 19. února 2015 v 19:54 | Reagovat

<3 ten koniec. Jasne..našich 12 vlkov  :) strašne mi chýbajú Kris aj Luhan....bez nich to proste nie je WE ARE ONE! :'(  síce ich je teraz 10 ..ale v našich srdiečkach ich navždy bude 12.....WE ARE ONE! WE ARE EXO.......Let's love...fighting <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama