Ztratil křídla

25. října 2014 v 22:41 | Ante |  EXO

Museli zastavit natáčení - pošesté. Všichni ho nervózně sledovali, když si otíral čelo papírovými ubrousky a povzbudivě se usmíval.

Snažil se skrýt za touhle popraskanou maskou - marně. Všichni to viděli už poslední dva dny - byl zesláblý, ospalý a často ho něco bolelo. Často mu otékal obličej, nebo kašlal až do té doby, než se prakticky dusil.

Doktora nevolali - prý nebyl čas. Hloupý management. Chanyeol se omlouval - už po několikáté. Věděl, že kvůli němu se natáčení prodlouží. Věděl, že ostatní jsou ospalí a těší se na večerní volno - a on jim ho teď zkracoval.

Rychle si osušil pot na čele a na krku - snažil se zhluboka dýchat a něco pít - ale čím víc se snažil zklidnit, tím víc byl nervózní. Tolik stresu za jeden jediný den - skoro šílel.

Natáčení trvalo skoro o hodinu déle - ostatní byli lehce podráždění. Viděl to na nich. Když kolem něj prošel Baekhyun měl otrávený výraz - a když se Chanyeol omluvil, jen něco urážlivého zamumlal.

Když měli jet jedním autem, Chanyeol si sedl jako poslední na nejhorší místo v zadní řadě namačkaný uprostřed mezi Chenem a Taem. Nic však neřekl a celý se schoulil. Bylo mu špatně od žaludku - jako by ho měl na vodě. A hlava? Jako by měla prasknout...

Zmoženě zavřel oči ve snaze usnout. Tělo se mu třáslo - chvíli mu bylo tempo a pak zase zima. Až když ucítil něčí ruku, která mu stiskla paži, otevřel polekaně oči.

"Nechceš nějaké léky? Nebo něco k jídlu, či pití?" zeptal se jej Chen s klidným přívětivým úsměvem a rukou mu sjel k rameni, které následně lehce masíroval, jako uklidňující gesto. Chanyeol byl nejistý - nic neříkal - jen se k němu přiklonil a čelo si opřel o jeho rameno. Nechal se obejmout v sevření těch silných paží, které mu zajišťovali alespoň dočasné bezpečí a šeptat si ty klidné tiché fráze.

Netrvalo to ani pár minut a ztratil vědomí.

***

Pootevřel oči - rozespale, snad nuceně. Malátně obhlédl terén a pomalu se posadil. Pokoj byl prázdný - tohle byla jedna z věcí, která jej nepřekvapila. Ruku u lokte měl převázanou obvazem - nebyl si jistý kvůli čemu, ale bolest, která odtud vystřelovala rozhodně nebyla zrovna příjemná.

Přehodil nohy přes okraj postele a rukama si projel vlasy - byli rozházené jako vrabčí
hnízdo.

Byl u Chena a Suha v pokoji - to poznal skoro hned. Ta charakteristická vůně to jen dokazovala - vždycky to tu vonělo po pěně na holení a oříšcích - i když ani jedna z těchto věcí se v pokoji nevyskytovala.

Zvedl se - váhavě - nejistě. Chvíli stál, aby se snad ujistil, že udrží rovnováhu a pak se pomalým krokem přesunul ke dveřím a tiše je otevřel. Vyšel do chodby a zarazil se při slovech, která zaslechl.

"Myslíš si, že to pro něj bylo lehké? Jen opakuješ stejný scénář Suho! A já nemám chuť, aby se stalo to stejné znova!" zakřičel zcela zřetelně Chen. Chanyeol znejistil a pomalu došel až k otevřeným dveřím do obýváku, kde byla větší část skupiny.

"Chceš snad říct, že to byla moje vina?! Já sem se snažil Chene! Víš to moc dobře! Luhan se pro to rozhodl sám - a jestli to udělá i Chanyeol, je to jeho věc!" zaječel na něj silným hlasem Suho.

Chanyeol ztuhl - proč by měl zatraceně odcházet? Kvůli chvilkové nemoci? Kvůli tomuhle se takhle vůči sobě chovají?

"Jestli odejde i on, bude to tvoje chyba! Nebojuješ za něj! Ty už jsi to vzdal!" vykřikl Chen téměř okamžitě a hlava se mu s trhnutím otočila o šedesát stupňů, když jej Suho uhodil do tváře.

"Ne - sakra! Chene, takhle to není - věř mi! N-nechtěl jsem-" ale víc už Suho neřekl, když si všiml Chenova pohledu upírajícího se ke dveřím - ztuhl.

Sledovali Chanyeola, který mlčel a sledoval je. Čelist měl pevně stisknutou a pohled jen těžko popsatelný - byl zhnusený? Naštvaný? Nebo snad obojí? Těžko říct...

"Chanyeole?" vyslovil jeho jméno konečně Kyungsoo sedící v křesle, který byl celou dobu překrytý dekou, když se snažil hrát si na to, že tu žádná hádka neprobíhá.

Chanyeol si promnul kořen nosu a sklopil pohled. Pootevřel rty a táhle si povzdechl.

"Nehádejte se kvůli pitomostem." odsekl rázně a lehce agresivně Chanyeol a upřel k nim opět pohled "Je to zbytečné - už - už toho prostě nechte, ano?" dodal téměř šeptavě.

"Je ti líp?" zeptal se Chen a přistoupil k němu klidně a ruku mu položil na tvář - teplotu měl jen lehce zvýšenou. Chen ani nečekal na odpověď, sjel rukou na jeho temeno a stáhl si jej k sobě. Chanyeol prvně nechápal o co se pokouší, ale když zahlédl Suha jak na něj pokývl a došlo mu to - i Chen potřebuje podporu - i ten, co se drží do posledního dechu někdy potřebuje podpořit. A teď to byl právě Chen, ve kterém se nahromadilo příliš mnoho pocitů a přestával to zvládat.

Chanyeol nic neřekl a objal mu klidně pas sledujíc látku jeho mikiny u ramene. Chen se třásl - nezvladatelně. Dlaně se mu potili a sotva se držel na nohách - to Chanyeol poznal hned. Ignoroval to, že on měl být utěšován - prostě se odtáhl, sedl si na sedačku a stáhl si ho sebou na klín. Chen se nechal - nic nenamítal

A Chanyeol dělal to, co dělal vždycky - utěšoval ty, kteří si o to nikdy sami neřekli. Chen byl vždy zranitelný - i když se to nezdálo. Ale on to nevzdával a stál si za svým názorem.

Byl přísný a přesto milující - vůči těm, kteří ho vždy podpořili.

Nikdy nebyl mezi fanoušky nějak extra oblíbený oproti ostatním, ale nestěžoval si a tvrdě pracoval, aby ukázal všechno to, co se na něm dá ocenit.

Chanyeol věděl, že to všechno v poslední době bylo těžké - pro všechny.

Jen si povzdechl a načechral mu rukou vlasy - všiml si Kyungsooa, který byl celý zkroucený v křesle s obličejem zabořeným v peřině. Pohlédl k Suhovi a pak zpět na Kyungsooa - už toho měl dost. Byl unavený - chtěl aspoň jeden den bez hádek a v klidu.

Jako tehdy, když Chen přišel a Lay ho učil čínštinu - byl jako dítě, které mluví s plnou pusou - ale i přes to, jak to bylo vtipné, snažil se. Celou dobu - až do teď. A nebyl zdaleka nejhorší - pokud tedy nepočítáme jeho výslovnost - jak řekl Tao - on se se slovy doslova mazlí.

Bylo to vtipné - i v tu chvíli se tomu musel zasmát. Jen pohlédl ke dveřím, které se zavřeli a oni osaměli.

Chanyeol si pohrával s jeho vlasy - ztratili lesk, který kdysi mívaly. Sledoval kůži - vybledlou jako starý obraz bez restaurátora. Pohled prázdný, který se k němu vztahoval - jako vyhladovělá šelma, jenž lační po potravě.

Děsil ho - chtěl ten hlad utišit, ale možnost neviděl. Přitáhl si jej blíž a odpovědí mu byl jen nějaký skřehot - hlas zesláblý, bez té láskyplnosti, která z něj vždy čišila. Tak podivná to osoba - vstal - na to křehké tělo se teď třáslo.

A on ho sledoval - beze slova. Jako by už ani zájem nejevil. Jen strach vnímal - z toho, co tahle hladová vyděšená šelma udělá.

Bylo tak hloupé, říkat, že on je šelmou - vždy byl spíš takovým kotětem. Ale teď?

Bylo to zmatené! Příliš zmatené, aby stíhal tyhle stavy pobrat.

Něco řekl - téměř zašeptal. Nejistě - a pak to zopakoval. Chanyeol mlčel - sledoval tohohle anděla bez křídel, jehož bídný stav teď vybízel jen k pláči.

Vstal - rychle - bez zaváhání - a vtrhl jej do objetí. Zašeptal ta dlouho neslyšená slova - i omluva je doprovázela.

Omlouval se za to, že mu nevěnoval čas.

Za to, že s ním nechtěl mluvit i za to, že se mu snad hnusily jeho doteky.

V poslední době to bylo těžké a oni drželi pospolu.

Jako podpěrné sloupy, které chtěli ochránit hroutící se stavbu.

Jako klaun bez humoru a anděl bez křídel - tak rozdílní a přesto stejní.

Ti dva drželi pospolu dlouho.

Snad od začátku věků - tajně a přesto věděli, co mezi nimi je.

Pouto.

Lásky?

Nechte mě se smát - láska je jen slovo, které cit nezachytí ani zdaleka.

Pouto - vášeň - důvěra.

Pouto silné - železné řetězy, které vázali je.

Vášeň? Ta chřadne, avšak s dalším nádechem vzkvétá.

Jako šílenci s likérem rudé barvy, kteří touží po dotecích.

Důvěra? Slovo nepodstatné.

Věřili sobě? Snad i mnohem víc - věděli, že zrada neexistuje.

Žádný smích - ten postrádali.

Ten klaun už humor ztratil, ale city ne.

Miloval tak, jak by jen lidská bytost mohla - odpouštěl tak, jak by si jen někdo mohl přát.

A miloval jako milenec, který za své hříchy propadnout do pekla by se měl.

Anděl bez křídel - hříšný a poutavý.

Chtivý, nedočkavý!

Už nemá křídla - nepatří tam, kam dřív a tak si užívá.

Kryje svou beznaděj vášní - svůdník jeden.

Žhavá kůže - horký dotek - kdo s tím něco zmůže?

Stud? Něha?

Ztratili se spolu s šactvem, které se válí někde v koutě.

Vášeň, krev a dravost.

Tři faktory, které teď byli výstižnými.

Vášniví dravci toužící po krvi.

Před očima mnohých - milí a zranitelní.

Ale neměli, co ztratit - tak čeho se bát?

Nespoutanost - bolestný výkřik a bušení na dveře - to jediné teď vládlo onomu pokoji.

A pak ticho.

Ani jeden zvuk - pohledy.

Snad nechápavé?

Silný stisk - omluva a příslib lepšího zítřka.

Ten šašek ztratil humor - už bez něj nebyl ničím.

A anděl bez křídel?

Ach ano - ten neměl nic než touhu v sobě.

Sledoval ty nahé křivky svého milence se zalíbením.

Zbláznil se snad?

Ne.

Jen začal doopravdy milovat.

Ano, ten co ztratil křídla.

Anděl bez křídel.


***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lai Lai | 19. února 2015 v 20:30 | Reagovat

No.....proste.....a.......len.......DOKONALOSŤ....!!!!!!!! <3 úplne úžasné....... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama