Lost || 16. kapitola

23. června 2015 v 19:40 | Ante |  Lost

Po nějaké době je Lost zase zpět. Momentálně bude vycházet dvakrát týdně, jelikož sobotní vydání nahradí něco nového. Uvidíme, jaký bude váš zájem o další díly a podle toho možná bude víc kapitol, než je plánováno.

Poslech:



"Půjdu na chvíli pryč, jak usneš. Jestli se probereš dřív, než přijdu, nechal jsem ti v šuplíku nějaké oplatky a na stolku láhev s vodou. Dobře?" hlesl Kibum. Nerad ho tady nechával, ale bylo mu jasné, že po těch lécích, co mu dal, bude spát pěkných pár hodin.

"Na záchod to zvládnu. Klidně jdi…" zamumlal rozespale Taemin. Oči měl už dávno zavřené a jen matně vnímal druhého chlapce, který mu rukou projížděl vlasy, přičemž kontroloval i stehy.

"Něco ti přinesu, slibuju. Hlavně si odpočiň…pro Minha." Řekl Kibum s úsměvem a sledoval lehký úsměv, který se mladšímu objevil na rtech.

"Pro Minha…" zašeptal těsně předtím, než začal klidně oddechovat. Kibum u něj několik minut jen tak seděl a sám se snažil přichystat na to, co přijde. Jestli tohle pokazí, všechno se jenom zkomplikuje.

Prošel do chodby a dveře nechal otevřené. V místnosti stihl zatáhnout černé žaluzie, takže ji osvětlovalo pouze světlo z chodby. Prošel až do kuchyně, kde zkontroloval cokoliv nebezpečného, co by mohlo spadnout a nakonec přešel do předsíně.

Věděl, že jestli neodejde teď, tak tu bude muset zůstat do konce dne a to se mu rozhodně nechtělo, když měl takovou šanci. Vytáhl telefon z kapsy a podíval se na poslední příchozí zprávu.

Do večera je v práci.

Tiše se usmál a vrátil ho zpět do kapsy. Pokud tam teď Jinki s Jonghyunem není, je šance, že by tam mohl potkat Minha?

Cítil, jak se mu stáhlo hrdlo, a zavrtěl hlavou. Ne, on tam určitě nebude celý den. Přece pořád hledá.

Stále pátrá po Taeminovi, kterého nemá šanci najít.

Ne bez toho, aby to on sám chtěl.

***

Sledoval jeho chvějící se rty, když se tiše smál a opět ho políbil do dlaně. Věděl, že za normálních okolností by nemohl, ale teď zrovna normální nebyly.

"Chováš se divně…" hlesl Jonghyun s pobaveným úsměvem, když mu Kibum věnoval další polibek do dlaní. Dělal to prakticky od doby, co přišel a posadil se k jeho posteli.

"Starám se o tebe. Navíc tu není Jinki."odpověděl Kibum poněkud zahořkle a stočil pohled k peřině.

"Kibume, ty víš…" vydechl Jonghyun tiše.

"Ano vím. Nesmím se tě dotýkat víc, než je vhodné." Doplnil ho Jonghyun pohotově a tiše si povzdechnul.

"Neměl jsem tě sem vůbec volat. Když tě tu najde…" řekl Jonghyun a vytrhl se mu rychle, jako by se snad bál, že dostane elektrický šok.

"Co? Zabije mě? Nebo mě praští?" zavrčel Kibum a povšimnul si, jak se Jonghyun zachvěl. "Omlouvám se, nemyslel jsem to tak…změnil se, vím to." Dodal pohotově a omluvně sklopil hlavu, jako by říkal, že je ochoten přijmout svůj trest. Ale to by Jonghyun neudělal. To věděl s jistotou.

"V pořádku…jen neříkej teď tyhle věci…pořád se necítím nejlíp." Přiznal Jonghyun a promnul si rameno. Na chvíli jen zavřel oči a naslouchal oddechování druhého chlapce, které bylo nepřirozeně zrychlené. Stočil k němu tázavý pohled a povšimnul si jeho podivného výrazu.

"Zase nestíháš platit nájem?" vyhrkl dřív, než si otázku jakkoliv stihl promyslet a sledoval, jak Kibum v záporné odpovědi vrtí hlavou.

"Proč?" zeptal se a rukou si prohrábl zpocené vlasy. Přímo se dusil. Jako kdyby byl v parní sauně. Jestli tohle bylo jeho svědomí, tak se ho musí, co nejrychleji zbavit.

"Vypadáš nervózně." Řekl klidně Jonghyun a sledoval kapičky potu, lesknoucí se mu na čele.

"Nic to není…" zalhal Kibum. Nesnášel svoje tělo za to, co se s ním v určitých citově vypjatých situacích dělo. Byl naštvaný sám za sebe, že ho napadlo to Jonghyunovi říct. Teď si to bude nechtěně v mysli opakovat, dokud neodejde. Tak jako vždycky.

"Kibume mluv. Tvoje tělo mluví za tebe." Hlesl Jonghyun, když už několik minut sledoval, jak si kouše ret až do krve.

"Nesmíš to říct. Minhovi ani Jinkimu." Stanovil Kibum podmínky a tiše zaskuhral. Dobře, tak tohle nešlo zrovna podle plánu. Věděl, že by neměl, ale tohle jinak nešlo. Byl příliš nervózní na to, aby byl schopen mu lhát. Stejně by se prozradil i bez toho, aby chtěl.

"Jen do toho…nic tak hrozného to nebude." Řekl klidně Jonghyun a pobídl ho, aby mluvil.

"Taemin není někde pryč. Je u mě. Už několik dní…"

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 23. června 2015 v 19:59 | Reagovat

whou..zdá se že už zbavá jenom kousek, aby se ti dva našli...a přitom to může být ještě tak daleko
Kibum a drbna dvě věci, které tak nějak k sobě patří
povedená část, těším se pokračovaní ;-)

2 Hatachi Hatachi | 23. června 2015 v 21:03 | Reagovat

Nevěřim, že by to Jonghyun Minhovi nebo Jinkimu řekl.
A koukam, že Key má u Hyuna smůlu...
Těšim se na další díl...

3 Kate Kate | Web | 27. června 2015 v 6:47 | Reagovat

Ňah. Pořád nevím, co k tomu dodat.
Tak či tak, je to úžasná kapitola.

4 magical-miracles magical-miracles | 15. července 2015 v 18:35 | Reagovat

Jsem z toho čím dál víc smutná :(
Btw - tohle je poprvé, co jsem si pustila song který máš k povídce přidaný a moc se mi líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama