Lost || 18. kapitola

30. června 2015 v 19:40 | Ante |  Lost

V poslední době častokrát čtu vaše zmatené komentáře, ohledně děje příběhu Jonghyuna, Onewa a Kibuma, tak jsem se to v téhle kapitole pokusila alespoň trochu vysvětlit. Snad vám to trochu ulehčí orientaci v příběhu.

Poslech:



"Jaké to bylo…to co udělal?" zeptal se znenadání Kibum. Bylo to tak dlouho, co pokládal takovouhle otázku a jakkoliv to Jonghyunovi mohlo být nepříjemné, stejně se musel zeptat. Tak jako minule.

"Neudělal něco hrozného, vážně…spíš já sem přehnaně reagoval." Hlesl zmoženě Jonghyun a promnul si kořen nosu. Chtěl tolik spát, ale podvědomá touha vidět to malé dítě, že je v bezpečí, byla silnější než jeho únava.

"Kdyby tam nikdo nepřišel, mohl tě znásilnit, Jonghyune. Pochybuju o tom, že tohle není nic hrozného…" povzdechnul si Kibum a sledoval vozovku, kterou osvětlovalo množství zastaralých lamp, dle všeho nijak extra udržovaných.

"Zvládl bych to…kdyby se jen dotkl…" zašeptal tiše. Zněl najednou tak křehce oproti tomu, jak mluvil ještě před chvílí. "Ale on…nevím jak, ale věděl o tom, co Jinki dělal…a začal mi nadávat…prostě…" lámal se mu hlas i přesto se snažil pokračovat. Zhluboka se nadechl a chvíli nechal ticho, přerušovat pouze zvukem motoru.

"Nemusíš to teď říkat…" hlesne Kibum. Rozhodně nečekal, že Jonghyun bude mluvit tak otevřeně. Dřív ze sebe vytrousil sotva větu. Ale teď není předtím…

"Bude vadit, když teď budu spát?" zeptal se Jonghyun. Kibum zavrtěl hlavou a nechal ho, aby zbytek cesty odpočíval. Bylo to něco, co celou dobu potřebovat. Pořádně se prospat a přemýšlet…

***

Otevře dveře do bytu a nechá Jonghyuna vstoupit prvního. Překvapí ho, když v chodbě uvidí ležet nehybné tělo a bez váhání k němu doběhne. S úlevou zjistí, že chlapec zřejmě usnul, když se snažil dostat z kuchyně a opatrně ho zvedne.

Polekaně se otočí, když se Jonghyun dotkne jeho ramene. Lehce se k němu natočí a nechá aby Taeminovu tvář osvětlilo světlo z předsíně. Sleduje, jak ho Jonghyun chvíli jenom pozoruje, než k němu natáhne ruku a upraví mu pramen vlasů za ucho.

"Budeš v pořádku, slibuju." Řekne tiše i přesto, že ví, že ho mladší chlapec nevnímá. Stáhne ruku z Kibumova ramene a nechá ho uložit spícího Taemina.

S povzdechem se usadí na sedačku a otře upocené dlaně do džínsů. Možná tohle byla chyba, ale věděl, že by vedle něj neusnul. Už nechtěl vidět ty oči plné bolesti, kdykoliv se uprostřed noci probral kvůli němu.

Přicházelo příliš mnoho vzpomínek, které bolely. A on už nechtěl. Nechtěl znovu pociťovat ten děs, když se ho dotýkal. Nechtěl vidět ty vzpomínky, které mu jasně připomínaly každou sebemenší ránu, nebo posměšný úšklebek.

Nesnášel se za to, co se s ním dělo. Za každou špatnou myšlenku, která ho napadla, za každé přikrčení, když se příliš rychle pohnul. Tohle už si dávno prožil, nemělo se to stát znova!

Rychle zavrtí hlavou a zhluboka se nadechne. Tyhle stavy byly až příliš časté. Musí se uvolnit a uklidnit se na nějakou dobu, jinak to bude jenom horší. Už tak stačí, že Kibuma zatěžuje Taemin, kdyby se přidal i on, přestal by to zvládat…

Pohyb, který se odehraje před jeho očima, ho vytrhne z přemýšlení mnohem rychleji než by si troufal odhadovat a on s úlevou zjistí, že je to právě Kibum.

"Měl by sis jít lehnout do postele. Když budeš spát tady, budou tě ráno bolet záda." Hlesne s úsměvem.

"Kde budeš spát ty? Pokoj pro hosty je tu jenom jeden." Hlesne a nejistě ho sleduje.

"Vystačím si se sedačkou. Stejně ráno musím zajít do práce pro papíry." Odpoví Kibum a krátce mu stiskne rameno.

"Od kdy ty někde pracuješ?" hlesne poněkud překvapeně Jonghyun.

"Už je to skoro rok. Nic složitého, jen spousta papírování a čísel. Potřebuju si nějak vydělat, abych stíhal platit nájem i všechny ostatní výdaje." Usměje se Kibum a tentokrát ho bez ptaní vytáhne do stoje. "A teď jdi spát. Jestli v noci uslyšíš hluk, ignoruj to, jasné?" Řekl a sáhl po dece na okraji sedačky.

"Dobře a…díky. Za to, že jsi mě tu nechal." Poděkoval Jonghyun.

"Vždycky tu máš místo." Odvětil Kibum povzbudivě a posadil se na sedačku. S tichým přáním dobrých snů klidně ulehl a přetočil se k němu zády, aby mu světlo z ulice nesvítilo do tváře.

"Vždycky…?" zašeptal Jonghyun tiše sám pro sebe a lehce se usmál. Občas opravdu litoval, že Kibuma nechává takhle trpět. Je mu stále věrný i přesto, že ví, že nikdy mezi nimi nic víc nebude.

Prošel chodbou a otevřel dveře jeho pokoje. Stále ta stejná vůně, uvědomil si a se zívnutím se protáhnul. Několika kroky překonal vzdálenost mezí jím a postelí, aby následně zády dopadl na měkkou matraci se slastným povzdechem.

I přesto, jak jiné to tu teď bylo, musel uznat, že mu tohle všechno chybělo. Vůně, příjemné teplo a ten nepořádek, který tomu všemu dodával jakýsi příjemný pocit.

A možná i právě Kibum…

***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 최 이유 최 이유 | E-mail | Web | 30. června 2015 v 19:51 | Reagovat

Hmm on někde Jjong byl? Mi to asi uniklo. Že by mi unikla kapitola?

2 Hatachi Hatachi | 30. června 2015 v 20:35 | Reagovat

Tak už konečně vím, co se stalo před restaurací, kde pracuje a proč odešel od Jinkiho.
Snad se to urovná a brzo se k němu vrátí.
Jsem zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl...

3 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 30. června 2015 v 23:07 | Reagovat

počkat že co...když mně to nějak nedochází
sem teďkom nějak víc zmatená, a to jsem předtím nebyla
no nic...nezbyva než počkat na další kapitolu, třeba mi pak dojde víc věcí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama