Forever young || Prolog

27. června 2015 v 19:40 | Ante |  Forever young

Jak bylo slíbeno, nový cyklus je zde. Vzhledem k tomu, jak dobře se mi píše, rozhodla jsem se ho vydávat už teď a ne až po dopsání. Snad vás zaujme, díky...




"Myslím, že jsi zbyl jako poslední." Zasmál se pobaveně Jonghyun.

"Nikdo ho v týmu nechce." Řekli dva chlapci zaráz a s úsměvem si plácli.

"Nikdo tě nikde nechce." Zasmál se Jonghyun opět a pobídnul ostatní, aby se rozeběhli pryč. Přes celé hřiště se rozlehnul ten známý křik, tak jako vždycky, když si z něj dělali legraci. Vyběhnu z jednoho družstva a doběhnu k němu, abych ho popadl za loket. A i přesto, jak křičí, jdu dál, táhnu ho za sebou dál od ostatních až po stromy, kde si hrajou holky.

"Dělají to jen kvůli tomu, že pak křičíš. Nechali by tě, kdybys to nedělal." Zamumlám a sleduju jeho tvář skrze dlouhé vlasy. Nikdy jsem ho neviděl ostříhaného a sám se přiznávám k tomu, že jsem si ho několikrát zapletl s dívkou.

A on nadále mlčí, když klopí svou tvář k zemi, abych na něj neviděl. Rychle se zvednu a přeběhnu k holkám a jedné z nich rychle něco pošeptám. Ona jen přikývne, sáhne do kapsy a vtiskne mi gumičku do kapsy.

"Myslím, že teď to bude lepší." Řeknu s úsměvem a podám mu gumičku. Jen chvíli na mě kouká a pak zavrtí hlavou.
"Taemine, takhle nic neuvidíš a budeš zakopávat. Víš, co říkala paní Rose. Když máme moc škrábanců, dostaneme méně jídla. A ty musíš jíst hodně, protože rosteš." Řeknu nesmlouvavě.

Znovu zakroutí hlavou a já si jen tiše povzdechnu, když ho obejdu a rukou mu projedu dlouhé vlasy, které začnu stahovat do druhé ruky. Postupně se mi podaří stáhnout téměř všechny a i když některé pramínky trčí ven, musím se hrdě usmát, když je svážu do gumičky.

"Hotovo." Řeknu spokojeně a obejdu ho. Téměř užasle sleduju tu bledou tvář lemovanou změtí havraních vlasů. Sledoval mě karamelovýma očima skrytími pod hustou vrstvou řas. V tu chvíli by snad každý uznal, že vypadá líp, než kterákoliv holka tady. I ty rty tomu dost nasvědčovali.

"Nedívej se tak dlouho…" řekne šeptem a já v sobě sotva dusím smích. Nikdy jsem netušil, že by se pod tím hrubým, téměř až zvířecím řevem, skrýval tak slabý a jemný hlas. Bylo to něco jako kdyby naše vychovatelka, paní Rose začala místo smíchu chrochtat, což už se nejednou stalo. Právě jí, můžu vděčit své schopnosti zadusit smích, protože spát bez večeře, nebylo nikdy něco extra příjemného.

"Kdybys chodil takhle, možná by se k tobě chovali líp. Vypadáš jako holka a k těm se kluci musí chovat s úctou!" řeknu s úsměvem. Čekal jsem mnohem veselejší reakci, na tenhle vtip, když se najednou rozbrečel.

V tu chvíli jsem nevěděl, co dřív, když jsem plácal jakékoliv hlouposti a dělal ty směšné výrazy, abych ho rozesmál. Tahal jsem se za tváře, natahoval uši a dělal ty prapodivné zvuky, když mu začali cukat koutky a on se nakonec hlasitě rozesmál.

S úžasem jsem sledoval jeho úsměv, který mu utkvěl na rtech a snil jsem.

Možná právě toho dne bylo určeno, co se nám v budoucnu stane, ale to s jistotou nemůže říct nikdo a ani já nevím, zda tomu tak bylo.

A i přestože se cesty dělí, vždycky jsme věděli, že se znovu setkáme. Spíš jsme doufali.

Mé přání, když jsem sfoukával svíčku na svém dortu, nebyly ani cigarety, které kouřili dělníci za kůlnou, ani lepší zrak, abych získal více peněz na jídlo.

Přál jsem si, aby se naše cesty nikdy úplně nerozdělily.

A myslím, že se mé přání docela splnilo.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 27. června 2015 v 22:22 | Reagovat

začatek vypadá pěkně
jen mně je líto Mina, že se mu posmívají a hodně mně zajíma kdo je ten co to vypráví
vážně skvělý uvod

2 Hatachi Hatachi | 28. června 2015 v 7:07 | Reagovat

Zajímavé toto...velice zajímavé. Ale zatím je to jen úvod, jsem tedy zvědavá na celou povídku.
A tajně doufam, že to bude na 2Min. Že ten vyprávějící je právě Minho...

3 Kate Kate | Web | 28. června 2015 v 7:17 | Reagovat

Ňaha... to se mi moc líbí... MOC MOC MOC MOC !!

Notááák. Já chci pokračování!! TnT

4 Michiko Michiko | 29. června 2015 v 14:53 | Reagovat

Ooooo tak tohle mě hoodně zaujalo, těším se moc na další díl :-)

5 Jaera Jaera | Web | 16. července 2015 v 21:21 | Reagovat

Neví někdo, proč je mi líto Minha? :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama