Lost || 48. kapitola

29. října 2015 v 19:40 | Ante |  Lost

Nekonečný příběh opět na scéně. Doufám, že opět budou tři komentáře jako u 46. kapitoly, vzhledem k tomu, že u 47. kapitoly jsem čekala větší ohlas. Snad se vám kapitola bude líbit po té minulé sladké, něco poněkud odlišného. Pěkné čtení...



"Jinki…vstávej už…" Changsun začínal být nervózní, když sledoval, jak mladší stále leží pod peřinou bez hnutí. Jediné, co teď viděl, byly vlasy čouhající zpoza peřiny. Pamatoval si ze včera, jak byl Jinki rozmrzelý po tom, co šli napít. V jednu chvíli byl na vrcholu blaženosti a v další chvíli se rozbrečel natolik, že ho prakticky nebylo možné utěšit. Ale pozitivum bylo, že alespoň nějakou část jak své zloby, tak i smutky, ze sebe vyplavil.

Skousnul ret, když váhavě natáhl ruku k cípu peřiny a stáhnul mu ji z těla. Jinki momentálně stále tvrdě spal, ale lehce se třásl a Changsun si nebyl jistý, jestli je to kvůli tomu, že je mu zima, nebo několikanásobné návštěvě toalet během noci. Co říct, kocovina se s nikým nikdy nijak nemazlila a pokud šlo o Jinkiho, tak pro něj byla jedním z největších utrpení.

"Jinki…" lehce s ním zatřásl, což podle jeho očekávání ani nezaregistroval. Teprve asi po pěti minutách, kdy s ním různě třásl ve snaze ho probrat, mladší několikrát zmateně zamrkal. Vypadal bídně i po té době. Přestože se jeho psychika o dost zlepšila, pohublost, která na něm byla znatelná od pohledu, stále zůstávala na stejné úrovni. Nezáleželo na tom, kolik toho snědl, jeho váha se nijak nezvýšila. "Donesu ti kaši, dobře?"

Jakési zamumlání se ozvalo z Jinkiho úst, když pokývnul a pomalu se posadil. Zrovna když chtěl Changsun vstát, dvě paže se mu obmotaly okolo pasu a tvář mladšího se zabořila do jeho zad. Vážně trval na tom, aby se najedl, ale těchto příležitostí, kdy měl šanci se dostat k Jinkimu skrze fyzický kontakt bylo málo. A on i přesto, že věděl, že je to špatné, příjmal je s podivným nadšením. Co si mohl nalhávat, láska se neztratí, když chceme. Vycucne z nás i ten poslední doušek života, který máme…

"Není mi dobře…" Jinki zavrtal tvář do jeho mikiny a s klidem vydechoval, drtíce v pěstích peřinu, v které byl z nějaké části zabalený.

"Já vím." Changsun nevěděl co jiného na to říct, když vzal jeho ruce a donutil ho uvolnit stisk, aby si je v další chvíli stáhnul před sebe a schoval ve svých dlaních. Byl ledový, tak jako vždycky. Pamatoval si, že když byl Jinki mladší, věčně si stěžoval, že mu mrznou ruce a to i v létě. Kupovat mu rukavice bylo zbytečné, vždycky je ztratil.

"Proč jsi to nevzdal?" Changsuna ta otázka zaskočila, popravdě ani nevěděl, jestli je schopen odpovědět a tak se jen nervózně zasmál, když si přitáhnul jednu jeho ruku ke rtům, aby ji políbil. Proč se nevzdal? Popravdě to ani nevěděl, tak jak mu měl odpovědět?

"Ty ses taky doteď nevzdal." Zašeptal to tiše. Věděl, že by v tomhle stavu Jinkiho neměl tímhle dráždit, ale pravda byla taková, že Jinki to měl stejné. Toužil po někom, koho nemohl mít. Protože nechtěl zranit jeho, raději se vzdal. A sám při tom trpěl.

"Do teď jsi nic nezkusil. Proč?" nevěděl, jak onu otázku má brát. Snad dráždění? Nebo jako pozvánku? Když se mladší vyvléknul z jeho sevření, donutil ho, aby se k němu otočil tváří. Tiše sledoval jeho strhaný obličej, propadlé tváře, které jindy byly tak plné.

Jinki mlčel, když k němu natáhnul ruce a vzal jeho tváře do dlaní. Přitáhnul se k němu, jen několik centimetrů od jeho rtů se zastavil a Changsun opravdu nevěděl, co udělat. Něco po čem tak dlouho toužil, se mu teď nabízelo, ale i přesto pociťoval osten viny. Jinki byl zraněný a hledal v něm útěchu. Chtěl, aby alespoň někdo byl šťastný, když ne on. Vždycky byl příliš hodný.

Přitáhnul se k němu ve vlastní sobecké touze a políbil ho. Nijak agresivně, toužebně. Byl to spíš měkký polibek, kterým ho chtěl utěšit. Je oba. A když Jinki na něj začal odpovídat, nebránil se. Tolik to bolelo a přesto že věděl, že se mezi nimi sotva něco změní, byl rád. Alespoň teď, jednou jedinkrát bude moct na pár minut dostat to, po čem tolik touží.

Než mu Jinki opět zmizí před očima jako obláček páry…

***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 29. října 2015 v 19:58 | Reagovat

koukej...ať jim to vyjde Chansung si zaslouží mít někoho u sebe a Jinki taky, tak jaké pak copak
Jinak to bylo vážně sladké ještě teĎkom se tlemím jak přeslazený debilek :D

2 Hatachi Hatachi | 29. října 2015 v 20:09 | Reagovat

Tak si myslim, že by jim to spolu mohlo vyjít. Konečně by oba našli štěstí. A je více než jasné, že si ho opravdu zaslouží.
Těšim se na další díl...

3 Michiko Michiko | 29. října 2015 v 21:00 | Reagovat

Ach jooooo já chcu aby byli spolu.

4 Tess Tess | 1. listopadu 2015 v 12:22 | Reagovat

Hrozně se mi líbí tahle povídka a tvůj styl psaní je to opravdu pěkné počteníčko :)

5 Dino Dino | Web | 1. listopadu 2015 v 22:36 | Reagovat

Promiň, že mi trvalo tak dlouho se dostat k přečtení, ale nějak mi teď stávkuje čtení všech povídek a vlastním blogu radši ani nemluvím... každopádně mě stejně trochu mrzí, že to Jinkimu nevyšlo s Jonghyunem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama