Studium života || Závist

26. října 2015 v 19:40 | Ante |  Originální

Já a moje myšlenkové pochody po filmech. Já vím, že tyhle věci moc nikoho nezajímají, ale je to jedna z mála věcí, u kterých můžu říct, že po prvním psaní nemusím v textu nic upravovat a jsem s tím spokojená. A to se moc často hold nestává...



Závidíme. Proč? Protože jsme lidi.

Ač je člověk bohatý sebevíc, oplývá vědomostmi, láskou, stále má potřebu vlastnit víc. Dalo by se to označit za reflex. Řekněme si, kdo z nás ani jednou nezáviděl a dostaneme k faktu, že každý, i když si to možná ani neuvědomil.

Můžeme dostat, cokoliv si vzpomeneme, ale i přesto naše spokojenost nebude trvat věčně. Není možné, aby tak trvala, protože vše po čem toužíme, časem omrzí. Řekněme oblíbené jídlo. Ačkoliv ho milujeme, kdybychom ho jedli tak často jak chceme, přestane nám chutnat. Protože když se podíváme na stůl člověka, co sedí vedle našeho, zjistíme, že prahneme po jeho večeři. Ne protože máme hlad. Jen z toho důvodu, že chceme zjistit, co naopak jeho přitahuje na onom pokrmu. Proč si ho objednal? Co je na něm lepší než na tom našem?

Nebo příklad dítěte a hračky. Dítě si nehraje s určitou hračkou, avšak když mu ji vezmeme, přitáhneme si jeho pozornost a bude ji chtít zpět, i když se jí nikdy až do této chvíle nikdy nedotklo. Protože chce to, co by nemělo mít. Touží po něčem víc. Prakticky se od sebe nelišíme.

Zní to směšně, nemyslíte? Jako by základní potřebou bylo toužit po cizím. A možná to tak i je.

Jsme lidmi, protože toužíme. Toužíme, protože jsme lidmi. Kdybychom netoužili, nezáviděli, kde by byly naše technologie? Ať už ten nejprimitivnější stroj, nebo nejsložitější mechanizmus. Vznikly v potřebě mít víc a možná i dát jiným něco, kvůli čemu budeme obdivováni.

Závidět může být i dobré i špatné. Záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Prý všechno na světě má svůj smysl a možná právě závist je pro nás nejdůležitější. Protože právě díky ní toužíme dostat se dál, získat víc a vyvíjíme se. A i když je další krok špatný, stále se držíme druhou nohou na stejném místě, abychom se o jeden mohli vrátit zpět.

Půjde to tak stále dokola, budeme dělat chyby, abychom uspěli. A možná jednou opravdu nastane chvíle, kdy se země přímo pod našima nohama propadne do nicoty. Nebude se kam vrátit.

A ač to bude naše chyba nebo ne, bude konec. Nezvratitelný. Bez možnosti udělat krok zpět.

A alespoň do té doby máme čas posouvat se v čase, ve vývoji dál.

Jen z vlastní potřeby usnadnit si život.

Ve vlastní touze po sebeuspokojení.

V potřebě potřebovat.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 28. října 2015 v 8:24 | Reagovat

Máš úplnou pravdu. S tím dobrá a zlá to beru já tak, že pokud jen závidíš, žárlíš na toho druhého ale nechceš mu to vzít, přeješ mu to, jen se ti to jeho zamlouvá víc, tak je to v pořádku. No většinou je to naopak... bohužel. Udělat vše proto abys mu ublížil, to je velmi lidem podobné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama