Partie

8. listopadu 2015 v 19:40 | Ante |  Block B

Jak už se mi podařilo zjistit, Block B tady zřejmě není zrovna tou nejoblíbenější skupinou, vzhledem ke komentovanosti minulého oneshotu. Je mi to docela líto, jelikož bych zrovna na ně mohla zvládnout napsat třeba i něco veselého, ale chuť na to nemám sebemenší. Snad vás alespoň trochu zaujme tenhle oneshot inspirovaný písní a videoklipem Be The Light.



"Beznadějný případ."

Tos říkala tehdy, když jsem nechal tě spát pouze vedle sebe, nikdy jinde. Smála ses mi, jak zlý jsem, když jsem nebyl ochoten tě pustit ze svého dohledu a pak každý večer doprovázel tě až domů. Myslela sis, že je to kvůli tvé bezpečnosti a já sám myslel jen na to, s kým uvidím tě příště.

Nevěděla's, že chodím do barů a tak skrývala jsi tam vlastní nevěru, když sis myslela, že nemám šanci vidět tě. Bylo už pozdě, když Jiho říkal, až se neotáčím. Viděl jsem a to stačilo. Jak dlouho dělala jsi tohle? Ty vtipy na můj účet, kradla mi myšlenky, peníze a lásku? Byl jsem jen zábava, která protáhla se na dýl. Chtělas jen ten poslední cent…a pak's byla fuč.

Sledoval jsem, jak tvé oblečení zmizí z bytu, kde dřív hemžilo se to tebou. Nevadilo ti, když nechala jsi ponožky na stole, nebo ručník na lince, byla's taková, jako jsem chtěl. Uvolněná. Možná až příliš, když nad tím teď přemýšlím.

Pro společnost nevhodná, ale já nestyděl se. Byla jsi dokonalá, taková jaká jsi byla. Nejen pro mě. Tak kolik jich bylo? Co myslela sis, když líbala jsi je? Kdo byl schován v tvém úsměvu, když s nadšením vyprávěla jsi mi, co ten den dělo se? Co pravdy z toho bylo? Řekni mi, že alespoň trocha pravdy na tom byla. Že nebyl jsem tak bláhový, že nepodlehl jsem ti úplně…

Sáček od krekrů, plechovka od limonády, rtěnka na polštáři. Stopy, co nacházel jsem stále, zvykl si na ně a teď nechávám je být. Zaschlé víno na koberci po tom bláznivém večeru, kdy tančili jsme ploužák u písně, která měla by rozhýbat tělo. A my hloupě se smáli, když položil jsem tě na stůl a ty shodila jsi sklenku. Bylo mi to jedno, skláněl jsem se nad tebou a rty dotýkal se bubliny ze žvýkačky, kterou vyfoukla si. Jako by to byla výzva, až překonám tu poslední zeď, abych dostal tě. Jak naivní jsem byl. Tak hloupý…

Kolikrát sváděla jsi mě před přáteli a oni pak tvrdili, co za bídníka jsem. S úsměvem ovšem, pamatuju si, když vsadili jste se, že získáš i je. Přecházel jsem to v tichosti, když dala ruce okolo ramen i jemu, opřela své čelo o jeho. Tiše mluvila jsi, neslyšel jsem, když v další chvíli políbila ho. Jako by to bylo nic, jako bych tu nebyl. Možná už tehdy, kdo ví, kdy stala ses tímhle. Jako kyselina, která vzala mi všechno a nechala jen spoušť. Tak pojmenoval bych tě teď…

Bylas moje světlo v nočních hodinách, když mluvili jsme jeden k druhému za svitu měsíce. Tvrdila jsi, že jsi venku s přáteli a já věřil ti. Kdo ví, cos dělala v tu chvíli. Jak mohl jsem smýšlet o tobě jako nevinné a milé? Zdání klame. Byla jsi příliš rozdílná na to, aby to byla pravda. A teď stáváš se mi nereálnou po páté sklence vína, kterou prolil jsem hrdlem jako čistou vodu. Zbyla mi jen představa, výčitky a ty v podobě anděla s černými křídly. Kdy zbarvilo se první peříčko? Kdy schovala jsi ho, že jsem nebyl schopno tak dlouho vidět ho? Tu první pochybnost, kterou odhalila jsi mi jen na moment.

Sbírám teď tvé věci, chci hodit do řeky je. Jednu za druhou, spálené na prach, aby odnesla je voda a vítr. A ony zmizely stejně jako ty. Nadobro a nevratně. A tak sleduju ten šedavý prášek, co za chvíli pošpiní okolí. Cizí ruka na rameni, tiché povzbuzení.

"Co tak smutně, Yookwone?" ozve se ze strany, kdy Jiho přitáhne si k sobě i Kyunga a ten se sotva udrží na nohou.

"Prostě to vysyp, budeš to mít za sebou." Mroukne snad sám pro sebe Taeil, objímaje si břicho, ve snaze zahřát své prokřehlé tělo oslabené nemocí. Zabalený v šále, vypadal drobněji než-li obvykle, řekl bych.

"Má pravdu." Vloží se do toho Minhyuk, když mi krabičku vezme a oddělá poklop úplně. "Jen ji převrať nad vodou a bude to pryč. Budeš se cítit líp." Usměje se a poplácá mě po zádech právě ve chvíli, kdy se k němu přikrade Jaehyo a ukradne mu šálu. Jen krátké ohlédnutí, kdy Minhyuk zkonstatuje, že brát mu ji je zbytečné a zůstane hned vedle mě.

Jaehyo mlčí. Tak neobvyklé, zdá se mi to, když věnuje mi vlastní kořist a obmotává šálu kolem mého krku. Kývnutí, beze slov. Mlčenlivá podpora, odstoupení a můj pohled upřený k hladině, když natahuju ruku a převracím krabičku. Jak lehké bylo ztratit a těžké získat. I teď, když hladina pohlcuje zbytky vzpomínek, pociťuju stahující se hrdlo a slzy na tvářích. Jen hořký úsměv na vlastních rtech podbarvuje ironii celé téhle situace.

Paže okolo pasu, příliš vysoko, aby bylo někoho jiného, uvědomuju si. Stisknu víčka k sobě, vím, že viděli a přesto toužím skrýt. Dlaň na ústech, potřeba utišit vzlyk, který dere se mi z úst a následně rozechvívá večerní vzduch, stejně jako ty další.

"Nebreč…hyung…" snaží se mě utěšit Jihoon, když pevně mi objímá pas, abych neupadl do orosené trávy. A já přeju si vypadat spokojeně, když všichni jsou tu jen kvůli mně a mé hlouposti. Snažili se chránit mě, bez úspěchu. A i teď, když přišel jsem na svou chybu, neodsuzují.

"Nedal by si někdo pečené kuře a pivo?" hlesnu s tichým zasmáním, když otočím se k nim. Vím, že slzy stále derou se na povrch a přesto cítím se volněji, když spatřím ty starostlivé pohledy, následná pokývnutí a nadšení.

"Bude to lepší." Povzbudí mě Jiho, když ostatní vzdáli se nám a přehodí mi ruku okolo ramen. "A nezapomeň, my jsme mnohem lepší než kdejaká holka. A v mém případě to platí dvojnásob." Zasměje se hrdě a ani já neubráním se uchechtnutí.

"Byli bychom dobrá partie?" hlesnu tu řečnickou otázku, sleduje jeho cukající koutky, když prohrábne mi vlasy a vtiskne mlaskavý polibek na tvář, tak jako to dělal pokaždé v takovéhle situaci. Nebylo to naposled, ani poprvé, co opakoval jsem tahle slova a přesto pro nás stále byla něco jako mantra pro zlepšení nálady.

"Za zkoušku by to stálo, nemyslíš?"


***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 8. listopadu 2015 v 20:11 | Reagovat

To bylo hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama