Prolog || Taehyung || Děkuju...

11. listopadu 2015 v 19:40 | Ante |  Prolog

Hříšník či zachránce? Jeden názor ke druhému, touha obvinit a přesto není obviněného. Byli to oni, jsem to snad já? Kdo udělal tohle, kdo viníkem byl? Je tu snad teď někdo, kdo pomohl by mi? Chránil a neochránil. Žil či přežíval? Řekněte mi prosím, kým chcete, abych byl, a já se jím stanu. Ukažte mi cestu a já po ní půjdu. Jen prosím…neopouštějte mě…




Udělal jsem to. Něco…něco příšerného…odporného…

Byl jsem naštvaný, když jsem viděl, co dělají. Bylo to jen dítě, které se nemohlo bránit…a oni ho brali jako dospělého, který má sílu. Byl drobný, nevinný…byl živý.

Chtěl jsem pomoct, chtěl jsem ho zachránit, ukázat mu cestu ven…ale když se ostří zalesklo ve svitu lamp, bylo pozdě. Jen jeden rychlý pohyb, tiché vyjeknutí a slzy na řasách, které nikdy neuniknou více.

Přihnal jsem se tam, chtěl pomoct mu, ale jen sledoval jsem ten dětsky měkký úsměv, se kterým mě sledoval. Šeptal, tak tiše, že jsem nemohl téměř slyšet jeho slova. Ptal se mě na jméno, když z koutku rtů unikal pramínek krve a já říkal, že to zvládne.

Lhal jsem sám sobě, lhal jsem i jemu a nechápal, proč ptal se mě na tohle.

Chtěl jsem vědět, kým byl, proč se tohle stalo. Ale jen bezmocně jsem sledoval květ, který uvadal příliš rychle.

"Jsem Taehyung."

Šeptnul jsem to, nevěděl jsem proč, ale měl jsem nutkání odpovědět na jeho otázku. A nebyl schopen říct víc, když se lehce usmál a slabě pozvedl ruku ke mně. Jako by vztahoval ruce k nebi, ke slunci, které tu teď není.

"Zůstaneš…až do konce?"

Bál jsem se odpovědět. Nechtěl jsem vidět…nechtěl jsem si pamatovat…

Přikývnutí, jen nepatrné, když se jeho rty roztáhnou v úsměv, větší než před chvílí. Dotyk na mé ruce, jen lehký, když stiskne ji a vzhlíží ke mně. Oči se mu lesknou, jako by chtěl brečet. A přesto zavře je a tiše vydechne.

"Děkuju."

Zašeptá tiše naposled, když rty zbarvené krví povolí a hlava sklouzne ke straně. Bezmocně sleduju dílo vlastní bezmoci, když roztřesenými prsty stírám slzy, které nestihly uniknout.

"Promiň mi to…"

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 11. listopadu 2015 v 20:20 | Reagovat

Jsem zvědavá, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama