• They can change your life •

8. června 2016 v 16:55 | Ante |  N O B O D Y - C A R E S

Spousta lidí vám za život řekne, co je a co není správné. Občas to můžete potvrdit a jindy zase vyvrátit. Říkejme tomu seznam priorit. A podle mě si ho často přikreslujeme k obrazu jiných než ke svému vlastnímu. Někdo řekne, že je pro něj hlavní rodina, další že peníze, pak vzdělání, láska, kariéra… je toho spousta a když si postupně tenhle seznam uděláme, stane se až neuvěřitelně komplikovaným.


Mnoho v našem životě podle mého ovlivní ne ani tak škola, jako spíš učitelé, které nám přidělí. Není to tak, že pokud vám předmět nejde, nemůže vás bavit. Vůbec ne. Jde hlavně o to, jak učivo předvede ať už vás učitel, nebo profesor. Každý předmět může být zajímavý, ale i zábavný, pokud dostanete někoho, kdo vám nejenom neustále něco vtlouká do hlavy.

"Podprůměrný učitel přednáší. Dobrý učitel vysvětluje. Ještě lepší učitel demonstruje. Skvělý učitel inspiruje."
William Arthur Ward

Podprůměrný učitel přednáší - takových jsem v životě měla spoustu. Těch, kteří otrocky diktovali výklady z učebnic a odcházeli se zvoněním. Dávají vám testy a když se jich zeptáte na něco co nechápete, nedokážou vám to vysvětlit a nebo vás prostě ignorují.

Dobrý učitel vysvětluje - myslím, že právě takových tu aspoň v mém případě bylo nejvíce. Snažili se vysvětlit a pokoušeli se nám látku přiblížit jak nejvíc to šlo. Řekla bych, že takových učitelů bylo více na střední, než na základní škole, alespoň u mě. Ale pak je tu i ten problém, že oni mnohdy nechápou, když jim nerozumíme. Když řeknou něco, co jim přijde triviální, ale význam nám vysvětlí pouze tím způsobem, že pronesou to známé; "Máš to umět, to my jsme se to učili na základce." - myslím, že celý první půlrok střední školy jsem neslyšela nic jiného. Vysvětlování je možná lepší než prosté přednášení, ale ne vždy může být účinné.

Ještě lepší učitel demonstruje - myslím, že tohle je příklad třeba hodin fyziky. Pro pochopení věci je ukázka něco, co člověk mnohdy ocení. Já chodím na strojírenskou školu, přičemž mám hodiny mechaniky. Poslouchat hodiny a hodiny jen vzorce, které ani nedokážete pochopit k čemu jsou a počítat jeden příklad desítky minut, přičemž to chápou tak dva lidi ze třídu je naprosto k ničemu. Naše profesorka je na škole nová - to není rozhodující, ne u všech, ale když někdo přijde čerstvě po vysoké a začne vám říkat jak je pro něj všechno hrozně jednoduché, pro vás to může být šíleně složité.

Skvělý učitel inspiruje. Je jen velmi málo učitelů, co mě samotnou dokázali nakopnout, abych byla hodinou zaujatá. Mohla bych uvést příklad dvou učitelů - učitelka chemie na základní škole a druhá na střední. V devátém ročníku jsme dostali novou učitelku chemie - všichni říkali jak strašně příšerná je, jak se s ní nedá nic naučit a já sama se k nim přidala, protože člověk, který tvrdí něco jiného je mnohdy odsuzován. V té době jsem nenáviděla chemii, nechtěla jsem ji chápat, nedávala pozor a nechápala. A po půl roce, kdy mi začala vycházet trojka, jsem se začala učit, začala poslouchat a samotnou mě překvapilo, že mi to jde - a dokonce mě to i baví. Na konci roku jsem jako jediná ze třídy dostala za jedna z chemie a ten předmět jsem doslova milovala, díky učitelce, která mě dokázala i inspirovat, zajímat se víc, než bych musela.

A pak tak nějak přišla střední a všechno bylo naprosto v háji. Dostali jsme učitelku, která miluje spousty vzorců. Neprobíráme ani tak cokoliv jiného… prostě jen vzorce a vzorce, což mi začalo asi po půlroce lézt na mozek. Momentálně mi vychází lepší trojka a myslím, že s tím můžu být spokojená. Mezi podprůměrným a skvělým učitelem je přímo obrovský rozdíl.

Stejně tak u mě byla i angličtina. Byl to předmět, který jsem vlastně ani nechápala a neuměla… byla jsem přímo mizerná ve všem, co mělo souvislost s angličtinou. Mluvila jsem nuceně s odpornou výslovností a čekala na konec hodiny - počítala každou minutu. V osmé třídě nám učitelka odešla, nahradila ji jiná. Možná byla moc přátelská a neuměla si vybudovat respekt, ale právě díky ní jsem se začala snažit. A s přechodem na střední můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Máme učitelku, která si umí srovnat pořádek. Je dokonce milá, zábavná a má svůj názor. Nechává nás přemýšlet, hrát hry a když někdo něco udělá špatně, pomůže mu. A já můžu jen doufat, že ji budu mít i další roky, protože jsou to hodiny, na které se vážně těším.

Jako poslední bych chtěla zmínit všechny své učitele dějepisu. Měla jsem jich dosud pět. Prvního si ani pořádně nepamatuju - v té době jsem se o dějiny moc nezajímala, přišlo mi to jako pitomost. Na druhém stupni jsme dostali nejpřísnější učitelku a její hodiny jsem nenáviděla, ale i milovala. Dávala každou hodinu test, což jsem vážně nesnášela, ale přitom dokázala učivo podat tím stylem, že jste chtěli slyšet víc. Poté jsme měli jak z angličtiny, tak i z angličtiny stejnou učitelku. A právě s ní jsem i spolupracovala na základní škole na výstupním projektu. Jsem vážně ráda, že jsem si vybrala právě ji. Díky ní se můj projekt ocitl mezi nejlepšími. Stále mě mrzí, že ji nikdo nebral jako autoritu, že v jejích hodinách byl tak strašný hluk. Uměla podat učivo zajímavě. Ale její slova mnohdy ani nikdo neslyšel.

V době, kdy jsem byla na základní škole se pro mě stala pohroma - nestihla přihlásit na hodiny informatiky a místo toho mě poslali do dějepisného semináře. Prvně jsem to nenáviděla. Spolužáci se chlubili, jak si můžou v hodinách dělat co chtějí a my jsme celou dobu museli probírat historii. Náš učitel měl jeden rok před důchodem. Byl přísný, přísnější než kdokoliv koho jsem kdy měla za učitele, ale dokázal přednášet, vysvětlovat, demonstrovat, ale i inspirovat. Diskutoval s námi, ptal se nás na všechno možné a i když jsem hodinu musela tvrdnout ve škole na hodině, kterou by někdo jiný označil za hroznou, můžu říct, že jsem si to užila.

Pátý učitel byl na střední. Dějepis máme jen v prvním ročníku a zařadila bych ho ke svým nejoblíbenějším předmětům. Možná je náš učitel starší, ale je chytrý, má vtip i chuť do života. Nebere telefony lidem, co se v hodině nesoustředí. Pokládá jím otázky a ty pak známkuje. Dává nám možnost opravit si známky, chce abychom naslouchali a když tomu tak je, dokáže povídat věci ze života, to co on sám pochytil k danému tématu. Nemusíme si dělat dokonalé zápisky. Stačí když chápeme a dokážeme jeho slova převyprávět.

Byl asi druhý týden školy, když holkám v naší třídě začal říkat křepelky. Chápejte, jsme jenom tři holky na strojírenském oboru v celém prvním ročníku. A možná to ani nikdo doteď nechápe, ale kdybyste ho poznali, rozhodně byste chtěli hodiny s tímhle profesorem, o tom nepochybuju.

V příštím ročníku přijdou i nové předměty. A kdo ví, jaké učitele budu mít pak. Můžu vlastně jen doufat, že budu mít to štěstí a získám dalšího skvělého profesora.

Vím, že na tyhle články nejste zvyklí, pochybuju, že to někdo bude vůbec číst, ale pokud ano, mohli byste mi napsat zase vy do komentářů, jak to bylo s vámi? Je podle vás pravda to, co napsal William Arthur Ward?

I N S P I R A C E :
David Menasche; Mělo to smysl?!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama