alone _ again [ jimin & hoseok]

7. dubna 2018 v 19:29 | Lu |  BTS

Protože BTS zase ničí reálnou možnost klidného spánku, zase jsem nucena vytvořit něco, za co se budu tiše proklínat ještě dlouho. Tolik k tomu, že člověk nemůže ani tiše existovat.



Sám. Jediné slovo, které svým významem ničilo tisíce. Chyběl mu. Od chvíle, co se objevil ve stejné místnosti, mu chyběl. Něco uvnitř vědělo - už tehdy - že přijde tenhle moment. Bylo tu příliš toho, co nedávalo smysl. Prázdné chodby, ostatní pokoje. Jen dvě existence a nic víc. Jako by všechno zmizelo v ten moment. Jen on - ten jeden, tam stál a věnoval mu první z mnoha úsměvů.

A pak byl všude, nahrazoval desítky. Nutil ho stát se závislým na každičkém pohybu. A tak následoval - v jeho stopách, nepřesahujíce ani o milimetr činil to, co druhý. Nahrazoval vlastní existenci tou jeho. Plnil se jím a přitom ztrácel sebe. Všechno se uklidňovalo, věci dávaly smysl, když se probouzel na stejném pokoji každičké ráno. Dech se zadrhával - s každým krokem, který nezvládl předpovědět - a právě tehdy neměl tu šanci ho následovat. Něco na tom bylo děsivé. Netušil, kam vedou jeho vlastní kroky, nemohl se vychýlit z těch Hobiho. Ztratil by ho. A kdo by pak byl on? Kam by šel…? Sám. Příšerně osamělý.

Ruka se zachytila o druhou, staršího tělo sebou překvapeně cuklo při tom náhlém kontaktu - a pak se otočil, nechávajíce koutky zkroutit v lehký úsměv. Nepustil, nevyřkl třeba jen slovo, když stisk oplatil a pokračoval dál. A tak i on pokračoval. Doplňoval jeden z jeho kroků svým, vdechoval vzduch, který mu druhý ponechal. A děkoval - děkoval, že může zase dýchat. Zapomínat na vlastní existenci a přitom tolikrát slyšet vlastní jméno z druhého rtů.

"Je všechno v pořádku, Jimin-ah?"

Další z otázek, starostlivý pohled a jeho neurčité pokrčení rameny. Netušil. Je všechno v pořádku? Co by se mělo dít? Hobi byl s ním, neměl žádné sezení, nevzdálil se od něj víc jak na hodinu. Zdálo se to… v pořádku.

"Prý tě… moc ovlivňuju. Říkají, že se to horší…" Sklopený pohled, rty v tak neznámém náznaku smutku. A oči, o tolik lesklejší než by měly být. Už dlouho mezi nimi zůstávala mezera. Chtěl se natáhnout - uzavřít ji - ale něco tam - tam uvnitř vědělo, že by ho Hoseok nenechal. A bolelo to. Rvalo ho to zevnitř a navenek nechávalo chladným.

Sám nad tím zavrtěl hlavou se smíchem. Nebyla to pravda. Neovlivňoval ho. Jen nahrazoval to, co potřebovalo být vymazáno. Dělal všechno lepším - dovedl ho nechat zapomenout. Proč by si měl chtít na něco z toho pamatovat?

Věci zůstaly v klidu. Další slova nepřicházela. Jen pobídnutí ke spánku, kratičký úsměv a pak zase to dlouhé nic, které ucpalo noční čas. Beze snů, nočních můr - jen spánek plný úzkostných pocitů. Něco bylo špatně. Tak moc. A možná měl otevřít oči, když slyšel druhého vstát těsně nad ránem. Dával mu kousek času pro sebe - možná to potřeboval - a dřív než si stihl všimnout, bylo ráno.

A místnost zůstala prázdná.

Ostatní místnosti se plnily zvuky, lidmi, které si nepamatoval - jen to jedno lůžko, ustlané přikrývky a chybějící existence. Tělo zůstávalo klidné, mysl příliš v šoku, když mu někdo vtiskl do dlaně malý kelímek. "Denní dávka." Upozornila ho postarší žena, když hned nekonzumoval obsah. A tak to udělal. Bez myšlenky na to, jestli by to udělal i druhý, spolkl těch několik pilulek a zapil je nabízenou vodou.

Svět byl zase plný. Davy lidí, desítky těl v pohybu. Další slova, přízvuky, jazyky - všechno se mísilo příliš dohromady, působilo chaoticky. A tak hledal - v těch mnoha z nich se snažil najít jediného. Dny, pak noci. Týdny - a pak měsíce. Jako by si už nebyl ani schopný vzpomenout na druhou tvář. Musel dokončovat vlastní kroky, hledat vlastní slova - dýchat vzduch s ostatními.

A přitom cítit jak je všechno uvnitř prázdné. Jen tak otázka.

Proč? Proč to tak bolelo, když věděl už tehdy…?

***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kattie Kattie | Web | 7. dubna 2018 v 20:36 | Reagovat

díky za večerní dávku smutku...

stejně tě za to miluju <3

2 eni eni | Web | 4. září 2018 v 19:49 | Reagovat

Páni. Jsem tak ráda, že jsem sem zabloudila, protože tohle krátké čtení bylo jedno z nejlepších, co jsem na českých stránkách zatím přečetla. Páni. Krásně napsané, tvoje slova bylo radost číst. Bylo to tak dobré, až vlastně nevím co říct, tak už se radši přestanu snažit. Rozhodně se vrátím, tohle bylo úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama