alone _ again [ jimin & hoseok]

7. dubna 2018 v 19:29 | Lu |  BTS

Protože BTS zase ničí reálnou možnost klidného spánku, zase jsem nucena vytvořit něco, za co se budu tiše proklínat ještě dlouho. Tolik k tomu, že člověk nemůže ani tiše existovat.



Sám. Jediné slovo, které svým významem ničilo tisíce. Chyběl mu. Od chvíle, co se objevil ve stejné místnosti, mu chyběl. Něco uvnitř vědělo - už tehdy - že přijde tenhle moment. Bylo tu příliš toho, co nedávalo smysl. Prázdné chodby, ostatní pokoje. Jen dvě existence a nic víc. Jako by všechno zmizelo v ten moment. Jen on - ten jeden, tam stál a věnoval mu první z mnoha úsměvů.

A pak byl všude, nahrazoval desítky. Nutil ho stát se závislým na každičkém pohybu. A tak následoval - v jeho stopách, nepřesahujíce ani o milimetr činil to, co druhý. Nahrazoval vlastní existenci tou jeho. Plnil se jím a přitom ztrácel sebe. Všechno se uklidňovalo, věci dávaly smysl, když se probouzel na stejném pokoji každičké ráno. Dech se zadrhával - s každým krokem, který nezvládl předpovědět - a právě tehdy neměl tu šanci ho následovat. Něco na tom bylo děsivé. Netušil, kam vedou jeho vlastní kroky, nemohl se vychýlit z těch Hobiho. Ztratil by ho. A kdo by pak byl on? Kam by šel…? Sám. Příšerně osamělý.

Ruka se zachytila o druhou, staršího tělo sebou překvapeně cuklo při tom náhlém kontaktu - a pak se otočil, nechávajíce koutky zkroutit v lehký úsměv. Nepustil, nevyřkl třeba jen slovo, když stisk oplatil a pokračoval dál. A tak i on pokračoval. Doplňoval jeden z jeho kroků svým, vdechoval vzduch, který mu druhý ponechal. A děkoval - děkoval, že může zase dýchat. Zapomínat na vlastní existenci a přitom tolikrát slyšet vlastní jméno z druhého rtů.

"Je všechno v pořádku, Jimin-ah?"

Další z otázek, starostlivý pohled a jeho neurčité pokrčení rameny. Netušil. Je všechno v pořádku? Co by se mělo dít? Hobi byl s ním, neměl žádné sezení, nevzdálil se od něj víc jak na hodinu. Zdálo se to… v pořádku.

"Prý tě… moc ovlivňuju. Říkají, že se to horší…" Sklopený pohled, rty v tak neznámém náznaku smutku. A oči, o tolik lesklejší než by měly být. Už dlouho mezi nimi zůstávala mezera. Chtěl se natáhnout - uzavřít ji - ale něco tam - tam uvnitř vědělo, že by ho Hoseok nenechal. A bolelo to. Rvalo ho to zevnitř a navenek nechávalo chladným.

Sám nad tím zavrtěl hlavou se smíchem. Nebyla to pravda. Neovlivňoval ho. Jen nahrazoval to, co potřebovalo být vymazáno. Dělal všechno lepším - dovedl ho nechat zapomenout. Proč by si měl chtít na něco z toho pamatovat?

Věci zůstaly v klidu. Další slova nepřicházela. Jen pobídnutí ke spánku, kratičký úsměv a pak zase to dlouhé nic, které ucpalo noční čas. Beze snů, nočních můr - jen spánek plný úzkostných pocitů. Něco bylo špatně. Tak moc. A možná měl otevřít oči, když slyšel druhého vstát těsně nad ránem. Dával mu kousek času pro sebe - možná to potřeboval - a dřív než si stihl všimnout, bylo ráno.

A místnost zůstala prázdná.

Ostatní místnosti se plnily zvuky, lidmi, které si nepamatoval - jen to jedno lůžko, ustlané přikrývky a chybějící existence. Tělo zůstávalo klidné, mysl příliš v šoku, když mu někdo vtiskl do dlaně malý kelímek. "Denní dávka." Upozornila ho postarší žena, když hned nekonzumoval obsah. A tak to udělal. Bez myšlenky na to, jestli by to udělal i druhý, spolkl těch několik pilulek a zapil je nabízenou vodou.

Svět byl zase plný. Davy lidí, desítky těl v pohybu. Další slova, přízvuky, jazyky - všechno se mísilo příliš dohromady, působilo chaoticky. A tak hledal - v těch mnoha z nich se snažil najít jediného. Dny, pak noci. Týdny - a pak měsíce. Jako by si už nebyl ani schopný vzpomenout na druhou tvář. Musel dokončovat vlastní kroky, hledat vlastní slova - dýchat vzduch s ostatními.

A přitom cítit jak je všechno uvnitř prázdné. Jen tak otázka.

Proč? Proč to tak bolelo, když věděl už tehdy…?

***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kattie Kattie | Web | 7. dubna 2018 v 20:36 | Reagovat

díky za večerní dávku smutku...

stejně tě za to miluju <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama